Za několik minut se objeví na obrazovkách první díl očekávané série věnované naší nejznámější spisovatelce devatenáctého století. Už mi kvůli tomu několik lidí psalo na základě upoutávek, které běží mediálním éterem. I když z těchto ukázek nelze nic usuzovat, zanechaly ve mně stín rozpačitosti a obav. Upřímně se bojím, aby z tohoto pojetí Božena nevyšla zase jen jako šablonovitá feministka se „slabostí“ pro mužské. Každopádně autorka Babičky si plným právem zaslouží filmové připomenutí, nicméně zvládnuté s vkusem. A na to se zrovna u ní dost často zapomíná.
Ačkoli se chovala nekonvenčně a velice otevřeně, rozhodně to neznamená, že její osudové milostné okamžiky musí kamera zabírat v naturalistické podobě. Naopak historické látce sluší zobrazit je v náznacích. A proč? Protože tím nejdůležitějším snad zůstává literární a myšlenkový odkaz osobnosti a ne její tělesnost. Navíc v Němcové vyprávíme příběh nejen milující partnerky, ale především ženy- matky. A nesmíme přitom opomenout, že tehdejší pojetí partnerského soužití se výrazně lišilo od toho současného. A i když se k němu Němcová stavěla moderně a na tu dobu se vyjadřovala dost pokrokově, i ona se snažila minimálně v prvních letech manželství s Josefem Němcem o relativně poklidné a spořádané soužití. Navíc považuji za doslova nešťastné hodnotit postavení tehdejší manželky dnešníma očima. Napsala jsem to a řekla nejméně stokrát, Josef Němec naprosto legitimně požadoval od své choti, aby se starala o děti a domácnost. Z toho důvodu se také oženil. A přestože to asi vyzní podivně, byl nadmíru tolerantním manželem. Bohužel se v nich dvou střetly dost energické povahy – jeho výbušnost s její vášní.
A právě proto mi obsazení Aňou Geislerovou příliš nesedí. K Boženě mi opravdu nepasuje její poněkud chladné herectví. Stačí si totiž nalistovat jakoukoliv vzpomínku zanechanou vrstevníky Němcové a čtenář okamžitě pochopí, že ta ohnivá a pulsující povaha se projevovala v každém jednotlivém pohledu a gestu.
A. Geislerová by se podle mého názoru hodila spíše do životopisného filmu o J. Křížkové – Náprstkové než do portrétu bytosti, jež dokázala svým šarmem okouzlit všechny bez rozdílu věku či pohlaví. Hrát navíc zelenookou krasavici, jejíž půvabnou tvář olivového odstínu lemovaly havraní vlasy a která v mládí oplývala příjemně ženskými tvary, jistě není snadné, zvlášť když je herečka fyzicky zcela odlišný typ. Ale třeba a snad ten těžký balvan protiúkolu Geislerová nakonec unesla a na výbornou. Kéž by, protože jinak se to celé zvrhne do podobizny ženy, která psala, rodila děti a lehávala s milenci.
U toho posledního bych se ještě zastavila. Nelze totiž prokázat, že Němcová měla se všemi čtyřmi láskami sexuální vztah. Určitě si jej prožila s Helceletem, protože narážky na jejich společnou noc se objevují v osobních dopisech, stejně jako Sofie Podlipská, svého času blízká přítelkyně Němcové, potvrdila, že se jí Božena svěřila s intimní povahou kontaktů s Vilémem Dušanem Lamblem. A ten poslední milý, Hanuš Jurenka, dokonce bydlel chvíli i ve stejném domě jako Němcová a chodil k ní domů. Josef Němec totiž v čase před jejím vzplanutím k Helceletovi odchází pracovat daleko od domova (do tehdejších Uher) a vydrží tam prakticky až do vztahu s Jurenkou. Jurenka s Lamblem jsou pro Boženu tedy snadno dostupní, na rozdíl od Helceleta bydlí v Praze. A za výmluvné můžeme považovat i to, že Němec na Jurenku i Lambla žárlil, neboť se o poměru své ženy dozvěděl.
To, co platí pro tři jmenované pány, zřejmě neplatilo v případě její první lásky s básníkem Václavem Bolemírem Nebeským. Ten docházel k Němcovým spíše v postavení rodinného přítele. A nedivme se tomu, v domácnosti žily čtyři malé děti a zamilovaná Němcová se snažila své city k Nebeskému tajit. Možná i proto se nám žádná jejich psaníčka nedochovala, musela být ostražitá.
Nikdy jsem se nezaobírala tím, co spisovatelka se svými láskami po nocích konkrétně provozovala, neboť vztahy vnímám hlavně v jejich emoční podobě a v tomto kontextu jsem téma zpracovala i ve své knize Lásky Boženy Němcové. Zůstala bych proto poněkud opatrná v tvrzení, že zrovna s Nebeským si prožila postelový román. Viděla bych to spíše na nějaké polibky a objetí. Nebeský ji sice miloval, ovšem ne jako kus atraktivní tělesné hmoty, ale coby duchaplnou a obdivuhodnou ženu. Byl totiž mužem velice jemné a citlivé povahy, který se mimochodem později po předčasné smrti své první manželky psychicky zhroutil.
A tak až se dnes večer otevřou na obrazovce kapitoly z osobního života spisovatelky Němcové, myslete, prosím, především na to, že se jednalo o ženu milující, která vždy toužila po muži, „jemuž by se kořit mohla.“
Dovětek: O láskách B. Němcové jsem psala i na blogu, například zde.
Zdroj obrázku: wikipedia.org