„Lépe být mučedníkem, než být darmochlebem, který neví, zač a proč je živ,“ napsala 13. června 1857 manželovi Božena Němcová. Žena a spisovatelka, která se stala obětí různých vykladačů jejího soukromého života. Ti ho často zbytečně skandalizují, protože nepochopili citovou hloubku a upřímnost autorky slavné Babičky.
V její době se samozřejmě lidé brali z rozumu, tedy o výběru budoucího partnera rozhodovali rodiče, přičemž se bralo v úvahu ekonomické i společenské zázemí budoucích manželů. V souladu s těmito pravidly se také budoucí spisovatelka provdala. Mohla za to především Terezie Panklová.
Barunka totiž dozrávala v nápadně půvabnou slečnu a matka se oprávněně obávala o její čest, aby ji v její naivitě nesvedl nějaký nezodpovědný mladík. Rozhodla se proto najít dceři ženicha. A tak se u Panklových objevil Josef Němec, příslušník finanční stráže. Pohledná dívka se mu přirozeně zamlouvala. Jenomže zatímco on naprosto legitimně hledal hospodyňku a matku budoucích dětí, jeho potenciální choť raději celé dny jen prosnila. Rozhodně se netoužila provdat za „vysokého, hlučného muže v upjaté uniformě“. Nehodlala se vzdát své svobody. Panklová však odmítala ustoupit. Barunka ji musela poslechnout. Zasnoubila se s Němcem a 12. září 1837 se konala ve skalickém kostele Nanebevzetí Panny Marie jejich svatba.
Budoucí spisovatelka následovala svého chotě do Červeného Kostelce a spolu s ním se pak v následujících letech mockrát stěhovala. A i když se z počátku mladá paní snažila plnit svou úlohu, v manželství s českým vlastencem, vzdělaným a čestným mužem to skřípalo. Protože on celkem oprávněně očekával od své ženy oporu a poslušnost, zatímco ta se chovala jako svéhlavička odmítající se jakkoliv podřizovat. A do této složité situace přicházejí děti. V roce 1838 se v Josefově narodí Hynek, po něm v Litomyšli Karel, následuje Dora v Polné a nakonec vše završí benjamínek Jaroslav. Právě jeho komplikovaný porod Němcová odstonala a navíc po něm zůstává definitivně neplodnou. V té době už rodina žije v Praze. Němcová se tak dostává do centra vlasteneckého dění. Po zdravotním zotavení navštěvuje plesy a schází se s ostatními probuzenými Čechy. Vnitřně žensky však především prahne po porozumění a chápavé mužské náruči. Svého manžela si určitě vážila, ale jinak si s ním v podstatě nerozuměla. „Málokterá žena má tak v uctivosti manželskou důstojnost, jako já měla a mám, ale víru jsem v ni pozbyla záhy,“ zhodnotila později svůj vztah s Josefem.
V březnu roku 1843 se Němcová zúčastní vlasteneckého výletu do obory Hvězda a Šáreckého údolí. Při této příležitosti se sblíží se studentem medicíny, básníkem Bolemírem Nebeským. Tehdy se nechá zcela okouzlit tímto mužem a především jeho vyprávěním. Básník ji ovlivní natolik, že začne sama psát poezii. V češtině se ale budoucí slavná autorka cítí nejistá, proto jí její první pokusy pravděpodobně upravuje sám Nebeský a případně i lékař a přítel Němcové J. R. Čejka.
Lásku s Nebeským se snaží tajit, vždyť je vdaná a má čtyři malé děti. Snad proto se nedochovaly žádné dopisy Němcové, které by tento její první citový román zaznamenaly. Zůstaly jen Nebeského zamilované verše :„Láska má tvé duši bude/písní, jako by se byli/v opadalém sputlém háji/slavíci dva opozdili.“ Bohužel na podzim téhož roku slavíci odlétají. Nebeský se totiž rozhodne pokračovat ve studiích medicíny přímo ve Vídni, čímž Němcovou velice raní. Ta jeho odchod odstoná. Nebeský z Vídně o prázdninách zajede domů a Božena se s ním párkrát setká, nicméně už spíše jen vzpomíná na „krásné sny plné poezie.“
Pokračování: https://bittnerova.blog.respekt.cz/koho-opravdu-milovala-bozena-nemcova-ii/
Pokud Vás téma lásek zajímá víc, mohu doporučit knihu Lásky Boženy Němcové.
Zdroj obrázku: pexels.com