Jsem si vědomá, že se teď zastanu jednoho z nejnebezpečnějších lidí v České republice, alespoň podle textu Jiřího Hrebenare. Ale musím to udělat, abych ukázala, jak dnešní mediální svět naprosto lehce manipuluje s realitou. Odhodlala jsem se k tomu z vlastní vůle, protože se rozhodně neřadím mezi členy nějaké názorové skupiny či politického hnutí. Jsem individualistka a tou také s dovolením zůstanu. Každopádně text, který uveřejnil Jiří Hrebenar zde, mě přiměl k určité úvaze.
Hrebenar totiž nepíše ve svém příspěvku jen o moderátorovi Xaverovi Veselém, ale rovnou věnuje i nenávistný odstavec Honzovi Kopalovi. Když říkám Honzovi, tak s vědomím, že si s ním tykám. Ano, já si s tím nebezpečným extremistou tykám, čtete dobře. Potkala jsem ho totiž několikrát pracovně a strávila s ním docela dlouhý čas. Honza je, stručně vzato, velice inteligentní, tvrdě pracující a především docela plachý muž.
Z Hrebenarova příspěvku bych si ale myslela, že na mě Honza měl okamžitě v lepším případě vytáhnout extremistická hesla, v tom horším kudlu a na místě mě zneškodnit. Asi všechny zklamu. Honza se totiž choval mnohem slušněji než mnozí hlasitě řvoucí zastánci multikulturního běsnění, tedy ti, kteří brojí za mešity a neohrazují se proti devastaci křesťanských památek. To možná nevadí panu Hrebenarovi, ale mně tedy ano. Od útlého dětství jsem chodila s babičkou do katolického kostela, který naštěstí stále ještě stojí. A předpokládám, že v mém rodišti by nikdo nedopustil, aby se s ním něco stalo. Tam totiž ještě nevymřela úcta k odkazu našich předků.
Zmínila jsem to na svém blogu už několikrát a zopakuji znovu, jedna zastaralá krajně levičácká propaganda nahradila druhou. Používá se k tomu mnohdy i stejná rétorika, jako by všichni její šiřitelé pečlivě četli učebnice a sledovali televizní záznamy z východního bloku před rokem 1989.
Hrebenar v souladu s tím obviňuje Honzu Kopala z extremismu a přitom vychází z informací, které vyčetl v médiích a na sociálních sítích. Opírá se mnohdy o vágní berličky, přičemž považuji za hodně diskutabilní i zveřejnění fotek právě z cizí sociální sítě. Nicméně tím se nádherně ilustruje, jakou moc obecně média mají, kdy mnohdy bez jakýchkoliv přímých důkazů dokážou bleskurychle zničit renomé člověka. Vždycky k tomu přiloží i přesný návod, co si má a smí veřejnost o daném jedinci myslet. Je to dokonalé a fascinující, ale názor si umím stále ještě vytvořit sama. A snažím si ho vytvářet hlavně na základě osobní zkušenosti v kombinaci se zapojením selského rozumu.
Aby dnes totiž někoho vyšetřovala policie, k tomu stačí podat nesmyslné trestní oznámení. Já jsem to sama zažila zhruba před čtrnácti lety, kdy mě tehdejší místostarosta Neratovic Miloň Novák udal na policii pro výrok, který jsem nikdy neřekla a mimochodem ho vyslovila anonymně na internetu jakási neznámá osoba. Byla jsem naštěstí bezejmenná úřednice tiskového oddělení Fakultní nemocnice v Motole, tudíž se toto zcela liché obvinění nikde nepřetřásalo. Tím jen ilustruji snadnost toho dostat se kvůli lidské blbosti a nadutosti komunálního politika (v mém případě) do problémů. Já jsem záležitost vyřešila návštěvou policie, kdy se mi přítomný policista v podstatě omlouval, protože pochopil, že s tím za prvé nemám nic společného a za druhé jsem normálně sociálně adaptovaná a slušná ženská.
O to více mě šokuje, s jakou vervou se Hrebenar zbytečně a nesmyslně opřel nejen do Honzy Kopala, ale i Xavera Veselého. Netuším, zda si tím chce nasbírat čtenářské body, nebo co ho k takovému vyjádření vede. Od března totiž celý národ krásně vidí, jak nám ti nahoře vesele a čile rozkrádají republiku, a za to jsou zváni na televizní obrazovku, usmívají se na nás z internetových magazínů a občané jim za to ještě poděkují ve volbách svým hlasem. A v tom spatřuji zásadní problém nás Čechů. My se neumíme vypořádat se skutečnými gaunery, my je adorujeme, protože oni mají, na rozdíl od Kopala či Veselého, mraky peněz, což považujeme za obdivuhodné. A už nikdo neřeší způsob, kterým jich dosáhli. Jde přitom velmi často o docela obyčejné vlastizrádce, zrádce slibů i přísah, které kdy veřejně proklamovali. Dav jim za to ale slepě tleská a média nám je dávají za vzor. A proto se pak spravedlivý hněv lidu musí spolehlivě otočit proti těm od nás z podzámčí a přitom je ještě pořádně vymáchat mediálním bahnem.
Za svůj život jsem prošla mnohými profesemi i firmami a potkala na té cestě spoustu velmi morálně nečistých lidí. Nakonec i na sebevraždě mého bývalého přítele měli určití jedinci neoddiskutovatelný podíl. Počítám, že se zrovna teď asi vrací odpočatí z Malediv. A v tom spočívá kouzlo celé té české hry na spravedlnost. Hledáme pořád imaginární viníky, ale nedokážeme přitom potrestat, nebo alespoň jednoznačně odsoudit skutečné zloděje a vrahy. Ale co očekávat od společnosti, v níž se dlouholetý vězeň stane přes noc vyhledávanou celebritou.