Když jsem před lety psala článek o Kateřině Hemerkové, provdané Selingerové, potýkala jsem se s nedostatkem informací. Navíc ten článek byl určen pro jistý regionální sborník, kde samozřejmě nikdy nevyšel. Text se proto objevil až v doslovu mé knihy Utajené životy slavných Češek. Učinila jsem tak proto, že jsem chtěla Kateřinu a rovněž její přítelkyni Sofii (Žofii) Rottovou-Podlipskou běžným čtenářům připomenout.
S rozšířením digitalizace matrik se objevují pro každého badatele nové možnosti, a proto jsem si i já po letech vzpomněla na Kateřinu ze Slaného. Podařilo se mi v jejím objevování pokročit dál a tím pádem mohu konečně doplnit údaje uvedené v mé knize. Kateřina Hemerková, dcera majitele hospodářství ve Slaném čp. 72, se provdala v roce 1861 za Augusta Selingera, který se narodil roku 1834 v Broumově kovářskému mistrovi Augustu Selingerovi a jeho ženě Barboře Gritzbachové. 14. července 1858 završil mladý August svá odborná studia, aby si o tři roky později pronajal od rodiny zesnulého Karla Zinkeho nejstarší lékárnu v Berouně zvanou U zlatého Orla, která se nacházela na dnešním Husově náměstí na místě současného domu čp. 64.
Do Berouna si mladý pan Selinger přivezl novomanželku Kateřinu a ta mu zde porodila dva syny, nejprve Karla v roce 1862 a o dvě léta později Ferdinanda, který záhy umírá na tzv. psotník, tedy na křeče spojené s bezvědomím.
Po 1. lednu 1965 stopy Selingerových v berounské matrice mizí. Zinkeho rodina lékárnu prodává Janu Dvořákovi a Selingerovi odcházejí z města pryč. Úplná náhoda může za to, že jsem objevila kam. Ve starých novinách jsem našla komerční inzeráty na „Dr. Rosy životní balsám“ s uvedením lékárny Dr. Augusta Selingera ve Velkém Meziříčí. PhDr. Ripperová z místního muzea mi na mou žádost prozradila pár detailů ze zdejšího života obou manželů. A. Selinger se původně nastěhoval do domu čp. 20, který měl radikované právo lékárenské živnosti, jež bylo o pět let později přeneseno na dům čp. 49. Ten si Selingerovi pořídili za 5 200 zlatých.
V prvním velkomeziříčském bydlišti Kateřina hned v červenci 1865 porodila syna Augusta, pak Ernesta (1870) a následně v novém bydlišti ještě dvě dcery Emanuelu (1872) a Žofii (1876).
Bohužel ani ve Velkém Meziříčí se Selingerovi neusadili natrvalo, naopak svůj dům postoupili Adolfovi a Pavle Polakovym za 10 500 zlatých zřejmě těsně po narození nejmlaší dcery.
Nad tím, kde se završil osud Selingerových, nadále visí otazník. Mlčí o nich nejen místní matriky, nýbrž se jejich jména nevyskytují ani v digitalizovaných pražských a brněnských policejních přihláškách.
V Praze však prokazatelně bydlel jejich nejstarší syn Karl, od roku 1910 na Královských Vinohradech, spolu s manželkou Aloisií Benešovou (1876) a dětmi Ernstem (1896) a Ferdinandem (1998). Karl v té době mimochodem pracoval jako sládek, což mě překvapilo. Přeci jen se tím dost vzdálil profesi otce a rovněž mamince, která jako mladá dívka a milovnice hudby vystupovala na veřejných koncertech ve Slaném. Zajímalo by mě, jestli ve zmíněném roce 1910 byla ještě vůbec živá. Docela bych o tom pochybovala, vždyť její nejlepší přítelkyně Podlipská skonala v prosinci 1897.
Osobní dovětek
S ohledem na to, že moje babička vyrostla v Milíkově (nedaleko Velkého Meziříčí), a navíc se u mých předků vyskytuje příjmení Sillinger, nebo Sellinger, hodlám se nadále manželům Selingerovým věnovat. Snad se mi časem podaří zase něco nového vypátrat.
Zdroje informací:
SOA Praha – matriky města Beroun a Slaný
PhDr. Marie Ripperová, historička Městského muzea ve Velkém Meziříčí
Diplomová práce Kláry Tarantové – Vývoj lékárenství na Berounsku (2007)
Moravská orlice ročník 1873
Zdroj obrázku: wikipedia.org