Tak už to vypuklo. Egocentrik Prymula představil sérii opatření, v nichž se přitom nemůže vyznat ani on sám. A novináři místo toho, aby na příslušné tiskové konferenci pokládali nepříjemné otázky, tvářili se jako vystrašená káčátka. Když už se ministr oháněl řečmi o katastrofě, měl dodat reálná čísla. A divím se, proč se ho nikdo ze zástupců médií nezeptal, kolik lidí konkrétně leží s covidem na ARU, tedy v kritickém stavu s bezprostředním ohrožením životních funkcí, kolik se jich vyskytuje na JIPU (nemocní se selhávajícími životními funkcemi a na plicní ventilaci) a kolik jich leží na běžném pokoji a hlavně proč. Dost mě totiž překvapilo vyjádření hlavní hygieničky, podle níž „většina covid pozitivních pacientů hospitalizovaných na běžném oddělení nutně pobyt v nemocnici nepotřebuje, jen nemohou zůstávat v izolaci doma.“ (Echo24.cz). Bohužel i tito pacienti slouží ministrovi k tomu, aby jimi strašil. A především pak výrazně zvyšují statistiky. Statistiky zvyšují také jevy, které se dějí a nad nimiž zůstává rozum stát. Zrovna včera mi vyprávěla jedna žena, že její přátelé večer před tím, než šli na objednaný test na covid, dostali oba esemesku stvrzující jejich pozitivitu. A protože kvůli práci potřebovali negativní test, stálo je dost úsilí dosáhnout pravdy. Z internetových diskusí navíc vyplývá, že se toto přihodilo už poměrně velkému množství českých občanů.
Včera jsem také slyšela o několika lidech, kteří mají už dva týdny pozitivní test, přestože sedí naprosto zdraví doma a nemohou kvůli tomu chodit do zaměstnání. A v neposlední řadě se prý rozmáhá trend, kdy lékaři na rozkaz (koho?) přemlouvají nemocné, ať jim do papírů mohou připsat i covid. Jen připomínám, že všechny tyto legrácky se hradí z veřejného zdravotního pojištění, tedy z našich peněz.
Přesná data se od ministra zřejmě nikdy nedozvíme a proč asi. Bez přesných čísel nám může o to dokonaleji lhát. Jeho základní lež spočívá v tom, že na potkání vypráví, jak přijal současná opatření na čtrnáct dnů a přitom nouzový stav vláda schválila na celý měsíc. Sliby o zmírnění po dvou týdnech jsou pěkné, ovšem nevěří jim ani on sám, protože s velkým gustem nám pak zase omezí svobodu. Je totiž naprosto zaslepený mocí a mamonem.
Pořád naivně čekám, až nás někdo vyzve, ať zhasneme, nebo zavřeme oči, aby si mohl nashromáždit peněz a majetku, co potřebuje a zmizel se svou povedenou rodinou nejlépe na Bahamy. Tím by nám posloužil nejlépe.
Jinak si z nás skutečně dělá dobrý den, neboť s ohledem na to, co vymyslel, se zdá, že virus do pondělí počká a pak se teprve rozjede. Covid přitom asi nejvíc miluje sportoviště a operní sály. A zjevně nemá rád obchodní centra, protože tam evidentně nebloudí.
Ve vojenské úderce před rokem 89 Kryl asi zrovna nefrčel. A tak nejspíš profesor Prymula netuší, že právě tento písničkář napsal velmi trefnou píseň o způsobu vládnutí, jenž pan ministr – diktátor předvádí. Označení diktátor užívám s tím vědomím, že sám premiér či ministr školství mu připomněli, aby o svých krocích a rozhodnutích diskutoval se svými kolegy ve vládě. Zatím totiž jen převážně poroučí a rozhoduje o své vůli. Tím je nesmírně nebezpečný, neboť premiér se třeba alespoň třese o preferenční hlasy. Ministr Prymula se ale nebojí ničeho a nikoho. Na něj skutečně nic neplatí. A tak když jsem ho dnes uslyšela mluvit v televizi o zákazu zpěvu, ihned se mi v hlavě připomněl zmíněný Karel Kryl:
„Byl hrozný tento stát
když musel jsi se dívat
jak zakázali psát
a zakázali zpívat
a bylo jim to málo
Poručili dětem
modlit se jak si přálo
veličenstvo Kat
modlit se jak si přálo
veličenstvo Kat“
(Veličenstvo Kat)
A jestli Prymulu v brzké době někdo nebo něco nezastaví, začne platit i další Krylův výrok – ryjeme držkou v zemi!