Dlouho se tradovalo, že Božena Němcová položila na hlavu zesnulého Karla Havlíčka Borovského trnovou korunu. Objevilo se to v mnohých knihách a slýchávali jsme to i od učitelů ve škole. Pravda, která se od skutečnosti trochu liší, se nám přitom dochovala od samotné aktérky tohoto příběhu.
V dopise datovaném 2. srpna 1856 Němcová své bývalé lásce Vilému Dušanovi Lamblovi líčí okolnosti Havlíčkova úmrtí a nevynechává ani podrobnosti týkající se následného pohřbu.
Z jejích řádků vyplývá, že ona jako první přišla s myšlenkou připravit ten později slavný vavřínový věnec. Požádala však Halánka, tedy Ferdinanda Náprstka (bratra známého Vojty), aby její nápad v podstatě zastřešil, protože Halánkovi podle jejího názoru prošlo to, co jí ne. Navíc on si vzal záležitosti kolem Havlíčkova pohřbu na starosti. Byl prý trochu ješitný a měl rád obdiv. To bych mu ale nezazlívala, Havlíčkova pohřbu se ujal hlavně proto, že patřil mezi nejváženější pražské vlastence.
A dodávám, že později mohla uspět i jako Halánkova milenka. To jí totiž jednou přinesl holoubě a nechal dopravit i „máz piva“. Obojí ve společnosti paní spisovatelky pojedl a poté jí s umaštěnou pusou navrhl se tajně intimně scházet. Bohužel neuspěl.
Po smrti Havlíčka ještě ale neměla důvodu se tomuto neotesanci spíše vyhýbat a tak od něj přijala příspěvek na zmíněnou květinovou výzdobu. Za společné peníze nechala uvázat „ krásnou korunu na víko, z listů bobkové višně.“ Pod starším označením se skrývá hojně pěstovaná bobkovišeň (lékářská). Dále objednala i „půlvěnec z vavřínu“ a k tomu zamluvila květ mučenky, jak sama uvádí „ passiflory“. Dva rozvité květy vtiskla Havlíčkovi do rukou a věnce poslala Halánkovi, který ten vavřínový položil na čelo zesnulého a „korunu dali na víko“. Němcová konkrétně nic dalšího neuvádí. Jiné zdroje ale tvrdí, že na Havlíčkovu rakev dali „věnec bobkový, trním propletený.“
Každopádně „koruna“ (věnec) na rakvi vzbudila mezi lidmi pozdvižení. Němcová zachytila v davu hovor, který také Lamblovi zprostředkovala: „….však oni to nebudou na nos nikomu malovat, to je mučednická koruna!“ – „Tu mu dala jedna paní.“ A zřejmě tímto způsobem vznikla nejprve mezi lidmi a potom i v literatuře legenda o mučednické koruně a jedné statečné spisovatelce.
Dovětek: Pokud se zajímáte o osobnost Boženy Němcové, doporučuji poslechnout záznam rozhovoru o této spisovatelce na Radiožurnálu.