Nemohu uvěřit, že jsem ten titulek vůbec napsala. Já totiž Nohavicu uznávám jako zajímavého tvůrce, ale z jeho barvy hlasu, gest a vystupování se mi odjakživa dělalo až fyzicky nevolno. Zažívala jsem kvůli tomu komické chvíle, kdy jsem třeba prchala z obchodů, pokud ho hráli v rádiu a v autě okamžitě přepínala na jinou stanici. Bohužel tímto syndromem trpím dosud, přestože jsem si třeba oblíbila některé jeho texty pro Marii Rottrovou. S klidným svědomím ale zároveň říkám, že jsem vždy respektovala a obdivovala, kolik fanoušků dokázal oslovit svými písněmi.
Řada posluchačů však zapomněla bohužel na skutečnost, že i on je v jádru obyčejným člověkem, člověkem často chybujícím. A má na omyly právo stejně jako my ostatní. Samozřejmě i mě zarazilo, když jsem dávno před mediálním honem četla jeho zprávu adresovanou STB, překvapilo mě, když přijal ocenění od Putina. Nicméně v jeho botách jsem nechodila a proto ho nehodlám soudit.
Když jsem ještě nedávno ve společnosti pronesla, že Nohavicu neposlouchám a poslouchat jednoduše nemůžu, snesla se na mě často silná kritika. Byla jsem za nevzdělanou hlupaňu, která nepochopila tohoto jedinečného písničkáře. Nevysvětlovala jsem, kde je v mém případě zakopaný problém (psa vynechávám). Velkoryse jsem mávla rukou a doma si pustila mluvené slovo, nebo nějakou vypalovačku.
Nohavicovo postavení se však v poslední době zásadně proměnilo. Zdá se mi, jako by ti samí, co ho někdy až fanaticky obhajovali, tleskají, když mu pořadatelé ruší koncerty a spílají mu těmi nejhoršími jmény. Pasují se přitom do rolí empatických jedinců, kteří stojí frontu na pomoc uprchlíkům a v rámci ní se omotávají ukrajinskými vlajkami.
Z dob svého nesladkého dospívání si dobře pamatuji, že jsem chodila kolem rudých hvězd i praporů, četla v učebnicích o zákeřných imperialistech a na vlnách Svobodné Evropy slyšela o zakázaných autorech. Zakázanými se stali pouze kvůli odlišnému NÁZORU, který kdosi vyhodnotil ( tedy patřičný soudruh) jako zcela ideově závadný. Ten názor prý rozvracel socialistické zřízení.
Nyní se tomu samému „rozvracení“ dal moderní název a to boj s dezinformacemi. Začaly se likvidovat odbojně názorové weby, likviduje se Nohavica a mění se názvy potravin typu ruská zmrzlina či vejce. Tím se však celý ten kolos útlaku pouze uvedl do pohybu. A můžeme jen čekat na okamžik, kdy si obhájci jediné správné pravdy vezmou na paškál ruský balet, skladatele klasické hudby a spisovatele. Začne se opět škrtat, zakazovat a zavírat ve velkém.
Pokud takovou nesvobodu my Češi ale opravdu chceme, ukazuje nám to zcela jasně, že jsme se z nedávné minulosti rozhodně nepoučili.