O tomto víkendu jsem si poprvé v Teplicích splnila svou občanskou povinnost. Vybičovala mě k tomu skutečnost, že se o senátorská křesla derou především dva naprosto nepřijatelní kandidáti, ředitel gymnázia Zdeněk Bergmann a současný primátor Teplic Hynek Hanza. Právě ti dva tu také vedli asi nejrozsáhlejší kampaň. Bergmann se na nás usmíval snad z každé druhé zastávky a Hanza nás v letácích přesvědčoval o své čestnosti a pravdomluvnosti. Jestli do pravdomluvnosti spadá i to, že se na sociálních sítích poškleboval v minulosti svým voličům, tak ona pravdomluvnost dostala na frak.
Volební účast v Teplicích byla prachmizerná, vlastně se zdá, jako by přišli volit rodiče Bergmannových studentů, příbuzní primátora a jeho stranických nohsledů. Občané zjevně v úlohu senátu nevěří a proto bych mohla zopakovat již stokrát položenou otázku, proč tento politický institut vlastně existuje?
Každopádně stát se v té velikánské Praze senátorem znamená stoupnout na společenském žebříčku o deset pater výše, protože jinak by asi těžko dva lidé s již tak zodpovědnými funkcemi chtěli tříštit své síly na poli celostátní politiky. Kdyby to však znamenalo, že Teplice definitivně opustí, pochopila bych to a přivítala, avšak oni si jistě všechna svá křesílka obratně podrží.
Hanza s Bergmannem jsou přitom opravdu zcela nepřijatelní z mnoha důvodů. Bergmann, jakožto zástupce veřejného vzdělávacího ústavu, v minulosti odkázal prezidenta za jeho výroky na kompost, což je z principu neakceptovatelné. To si jako ředitel školy nesmí dovolit. Vyznamenal se ale rovněž třeba v případu muslimské studentky Eman Ghalebové, které se veřejně zastal. Aktivistka Ghalebová je zvláštní osoba. Asi před půl rokem vyprávěla v médiích o rasismu teplických občanů, protože se na ni nějaká paní v autobuse ošklivě podívala, údajně kvůli jejímu ustrojení. Ať si Ghalebová na hlavě nosí klidně kastrol, jenom bych ocenila, kdyby nelhala. Opakovaně jsem s ní cestovala autobusem a mohu celý národ ubezpečit, že si jí (asi bohužel pro ni) nevšímá vůbec nikdo. A pana ředitele by bez těch jeho veřejných výlevů také veřejnost neznala. Dokonce ho podezřívám, že se na podobných případech jen zviditelňuje místo toho, aby ze své pozice kantora protestoval proti tomu, že jen zhruba tři sta metrů od vchodu do gymnázia sídlí jedno velké kasino a o dalších sto osmdesát druhé. Možná se proti kasinům neohradil, protože si nechce znepřátelit místní pobočku ODS, která tu kraluje, a primátor Hanza je jejím význačným představitelem.
Právě ODS tu dlouhodobě prosazuje rozkvět hazardu prý s argumentem, že je významným zaměstnavatelem a přináší do rozpočtu peníze. Bohužel celá místní ODS by za peníze zřejmě prodala vlastní babičku. Pokud chcete vidět, kam vede vláda „absolutní“ pravice, udělejte si výlet do Teplic. Na druhou stranu i prostituce či dealování drog docela sype, tudíž asi chápu, proč se těmto životním „radostem“ tady tak báječně daří. V kulisách jinak krásného lázeňského města dost zabolí pohled na četné špinavé a zanedbané lokality. Předci tu něco vybudovali a komunální politika ve stylu „zisk je naše mantra“ s jejich odkazem zachází naprosto hanebně.
Pokud si ředitel Bergmann hraje občas až na pedagoga – vědce s liberálními názory plnými „všeobjímající lásky“, Hanza představuje prototyp velice tvrdého a sebevědomého muže, který ve své velikosti bohužel zapomíná alespoň předstírat zájem o voliče. Ještě před dvaceti lety se totiž politici snažili trochu zakrývat, že jsou jim občané, lidově řečeno, šumák, Hanza a jeho kolegové z místní ODS už se o to ani nepokouší. Sama jsem zažila, když se mi na diskusním facebookovém fóru o Teplicích doslova posmívali jen kvůli mé zkušenosti s bývalým partnerem hráčem. Zapojila jsem se přitom slušně do již rozběhlé a mnou neiniciované debaty, kde jsem si dovolila pouze upozornit na faktická rizika hazardu pro nejmladší věkovou skupinu. Primitivní reakce místních politiků mě šokovala, do akce se tehdy zapojila i jedna „politická manželka“. Tak otevřeně neempatické a nevkusné chování je dost zvláštní vizitkou členů ODS, jež si ve své nadutosti myslí, že závislost na hazardu se týká jen dospělých jedinců s nízkou inteligencí a špatnými sociálními návyky. Po této nepříjemné zkušenosti bych si opravdu nafackovala za to, že jsem tu stranu v minulosti volila. A přitom Vlastimila Tlustého, bývalého poslance, jsem znala od dětství. Jenomže to byl, na rozdíl od teplické úderky, sociálně zdatný jedinec.
Vůdce Hanza začne zřejmě hazard řešit až ve chvíli, kdy jeho vlastní potomek utratí za tu „skvěle zábavnou a užitečnou“ ruletu svůj první milión a mezitím z pozice primátora prodá půlku města přátelům z pohádek tisíce a jedné noci. S tím jsem se už nakonec smířila, protože by se tady jinak nedalo žít, ale s čím se nesmířím je, že v jedné diskusi si dovolil nazvat jednoho pána, tedy svého potenciálního voliče, blbcem. Pro primátora platí to, co jsem konstatovala u jeho soka Bergmana. Oba musí znát a zachovávat nějaké meze. A pokud to nezvládají, měl by je v tomto směru někdo vyškolit. Protože jinak bude zbytek republiky stále vnímat Teplice jako vzdálený arabsko – romský brloh nacházející se „asi někde u Ostravy“. A přitom se jedná o město, jemuž se přezdívalo malá Paříž, a které neleží od Prahy tisíce světelných let, nýbrž nějakých devadesát kilometrů, ovšem zjevně devadesát nepřekonatelných kilometrů. A onu nepřekonatelnou hranici mohou změnit právě představitelé místní komunity, kteří se dostanou do pozitivního povědomí široké veřejnosti. Hanza s Bergmannem to ale spíše nebudou.
Zdroj obrázku: pexels.com