Četla jsem příspěvek jistého Václava Fialy, v němž se rozhořčil nad tím, jak lidé ve vlacích nedodržují nošení roušek a chovají se nezodpovědně. Jestli se ale někdo ve skutečnosti chová nezodpovědně a ignoruje hygienická opatření, tak to je náš národní dopravce. Covid necovid, záchodky Českých drah zůstávají stále nechutné jako předtím. A tím myslím stoletou nemytou špínu, která je patrná na celkové výbavě toalet v soupravách různé úrovně napříč republikou. A raději přitom ani nezmiňovat, že leckde na toaletě neteče vůbec voda a o dezinfekci cestující nezavadí. Samozřejmě vlhčené kapesníčky si může každý přibalit do zavazadla, ale ve chvíli, kdy je třeba zapomene, měl by základní mycí a ošetřující pomůcky nalézt přímo v soupravě a na místě k tomu určeném.
Jasně, řešení můžeme vidět jednoduché a to zavřít se opět doma a necestovat. Jenomže většina lidí vlak využívá k dopravě do zaměstnání. Tudíž se lidé mohou obalit do roušek od hlavy až k patě, nicméně dokud se některé věci nezmění, nemá smysl se vůbec o nějaké hygieně bavit. A už vůbec nechápu ten hon na viníky přenosu viru, tedy na všechny ty údajně liknavé a „švejkující“ občany, kteří v dopravních prostředcích nedodržují předepsaná opatření.
Přiznám se, že mě už nadmíru otravuje číst pořád ty katastrofické zprávy na internetu, jež na mě denně vyskakují. Přestávám se vyznávat v chaotickém nařizování a zakazování toho, co činí život jinak snesitelným. Nechci nákazu zlehčovat, ale už od léta se ptám, proč se umožnily výjezdy k moři do oblastí, které byly na jaře velmi silně nákazou zasažené? Proč se turistický ruch neodehrával jen v rámci středu Evropy, kde by se jistě dalo domluvit se sousedy na jednotných a rozumných pravidlech? Ne, to se zase půlka republiky odsunula do Chorvatska, jež je podle médií nyní covidem doslova prolezlé.
A tak místo toho, abychom pěstovali vnitřní turismus, chránili si tím svou ekonomiku, pracovní místa, vzdělání, kulturu a sport, spěje vláda opět k tomu, že nás vypne. A to druhé vypnutí, co zřejmě přijde ze strategických důvodů po volbách, už nemůžeme existenčně přežít. Tedy my, kteří jsme si po vzoru Romana Prymuly nezřídili podnik na výrobu zdravotnických pomůcek, my žijící v podzámčí, co si na chléb vezdejší vyděláváme nějakou soustavnou činností. A jaká katastrofa po výpadku všeho nastane, to si ani nechci představovat. Protože moje myšlenky v první řadě letí k těm, kteří mají exekuce a kvůli nastavení pravidel a tomu, aby s odpuštěním nechcípli hlady na chodníku, raději žijí a pracují v šedé zóně. Pochopitelně tím si na jednu stranu komplikují situaci, ale když vychytránek a dnes velký přítel Medy Mládkové, mistr Pospíšil, nastavil systém tak, že se dodnes primárně nesplácí dluh, ale neustále narůstající úroky, těžko se z toho hledá přijatelné východisko. A exekutorská komora poskytuje do médií vyjádření, v nichž se tváří velmi nestranně, ve skutečnosti jen statečně brání mafii, která klidně vezme malému dítěti i postel ( to se stalo samoživitelce, známé mé kamarádky). A místo toho, aby takovýto jedinec okamžitě jako exekutor skončil a ještě musel zaplatit pokutu, vesele škodí dál. Samozřejmě systém je nějak zákonem nastaven, ale ten zákon zřejmě slouží pro obveselení exekutorů a té jejich slavně trapné komory.
Za obdobně trapné považuji i mediální vystoupení desítek ekonomů, kteří se nám tu rojí jak včely v Rumcajsově plnovousu. Těsně před jarní koronavirovou vlnou se Ing. Pikora arogantně vyjadřoval v jakémsi rozhovoru (myslím v Reflexu), že se máme skvěle a co bychom ještě chtěli. Přeloženo do srozumitelného jazyka – střední třída je rozežraná až hanba. Jeho manželka Ing. Šichtařová národ pro změnu oblažuje neustálými kritikami všeho a všech, kdy se snaží tvářit, že ona je ta „lidová“, zatímco pan manžel advokátem horních deseti tisíc. V prvé řadě by si nějak měli ujednotit rétoriku, protože zůstává otázkou, komu z normálních lidí se tu dnes výrazně blaženě daří. Pohádce na téma – kdo pracuje, ať se má slušně, určitě ve skrytu duše už nevěří ani oni dva.
Jen podotýkám, že všichni nemohou obchodovat s cennými papíry, pracovat jako manažeři bank, či obchodníci ve farmaceutickém průmyslu. Někdo musí to obilí zasít a sklidit, jiný z něj něco vyrobit a v tomto řetězci bych mohla pokračovat dál. Skutečným hospodářským tahounem je výroba, produkce a ne přeprodej zboží a služeb, což jsou dnes nejvíce se rozvíjející odvětví. Tudíž místo producentům sypeme hlavně do kasiček tisíců zprostředkovatelů.
Stejně jako partnerské duo Pikora-Šichtařová mě unavuje svými prognózami jejich snaživý souputník Kovanda, který v dohledné době začne vyskakovat snad i z lednice. O životě, jeho smyslu a poslání nemají podle mého soudu hloubat ekonomové, nýbrž filosofové. Ekonom je přeci chladná chodící kalkulačka. To už můžeme vzít křišťálovou kouli a začít z ní věštit. Vyjde to ( s ohledem na predikce zmíněných odborníků) zhruba nastejno.
Zdá se mi, že to celé slouží k prohlubování deprese a úzkosti národa a také k alibistickému posvěcení toho, že vládnoucí třída si na nás poddaných teď namastí kapsu a zcela oprávněně.
Vzpomínám si na jedno pitomé heslo – každému podle jeho zásluh. Ukazuje se, že je více než živé, protože vládnoucí struktury se nás snaží přesvědčit, že zákazy a omezení činí pro naše dobro. A když se budeme chovat „zodpovědně“, jinak řečeno záslužně, o to rychleji „covidová krize skončí“ a nám se bude zase dařit dobře. To jsou ale hodně falešné sliby, sliby k ničemu.