Reklama
 
Blog | Martina Bittnerová

Pár slov k výročí Berty Mühlsteinové

Předevčírem, tedy 30. července 2016, jsme si připomněli 175 let od narození prozaičky, básnířky a významné feministky Berty Mühlsteinové, která přišla na svět ve Velvarech. Osud jí rozdal docela špatné karty v podobě tuberkulózy páteře. Se svým zdravotním handicapem vždycky  statečně bojovala, bojovala také za práva žen na vzdělání a větší nezávislost na tzv. silnějším pohlaví.

Podle některých zlých jazyků se o emancipaci zajímala jen kvůli tomu, že se sama nemohla vdát. V lásce opravdu neměla štěstí ani šanci, viditelný hrb se stal překážkou jakéhokoliv osobnějšího vztahu s mužem, přestože se prý zamilovala do Josefa Holečka. Navíc se přátelila s řadou významných mužů té doby, např. s Janem Nerudou a znala se třeba i s Karolinou Světlou. Bohužel Berta  před svou smrtí spálila většinu své osobní korespondence a tak se velmi obtížně skládá dohromady obraz jejího života. Já jsem se o to pokusila ve své knize Utajené životy slavných Češek, neboť jsem ji chtěla stejně jako další zapomenuté české ženy připomenout.

Nemám rozhodně nikomu za zlé, že už jméno této zapomenuté autorky nezná, na druhou stranu mi trochu vadí přístup jejího samotného rodného města. Mühlsteinová je totiž jedinou lokální literátkou tvořící v 19. století, a bohužel ani její výročí nestojí Velvarům za větší připomenutí. Mně se podařilo alespoň propašovat článek do městského zpravodaje a místní muzeum jí také věnovalo prostor na aktuální výstavě s názvem „Kdo byl kdo na Velvarsku.“ Musím ale zároveň konstatovat, že Bertiny rodáky obecně minulost regionu příliš nezajímá, a proto vzpomínkové akce ztrácejí smysl už v zárodku myšlenky.

Přesto se domnívám, že Bertino rodiště by si konečně zasloužilo ucelenou kulturní koncepci, která by také v důsledku přinesla větší turistický ruch a oživila usínající městečko přílivem návštěvníků. Zatím se totiž všechny snahy a iniciativy tříští a zřízení druhého muzea (hraček) jako městsko-soukromého podniku je naprosto nesmyslným úkrokem stranou.

Bertin odkaz proto zůstává živým především pro čtenáře, kteří znají její básně, v nichž se odráží pocity dívky toužící po naplněném vztahu, a také pro návštěvníky mých programů. Těší mě proto každá příležitost, která mi umožňuje nejen Bertu veřejnosti představit. Podle mého názoru naprosto platí, že – „Minulost vlastně neexistuje – pokud něco žije v našich hovorech, v naší paměti, pak je to přítomné.“

 
Zdroj obrázku: wikipedia.org

Reklama