Reklama
 
Blog | Martina Bittnerová

Na národní nacionalismus není teď místo

Tak přesně toto mi sdělila jedna známá a při té příležitosti mě uklidnila, že ale zřejmě nacistka nebudu. Kdyby mi to oznámil někdo, kdo mě vůbec nezná a nemá ani povědomí o obrozeneckém hnutí, lidsky bych to pochopila. Ovšem v tomto případě mi to napsala spoluautorka knihy o významné disidentce a rovněž dlouholetá kulturní redaktorka nejmenovaných novin. Vyjádřila tím pochopitelně svůj názor, ovšem spíše mi to připadalo jako  kýbl vylité žluče. Ale dobře. Pokud se třeba cítí být Belgičankou a od zítra začne mluvit pro změnu jen francouzsky, rozumím, že tomuto novému pojetí občanství čeští obrozenci překáží. Nicméně ono to těmi nemoudrými výroky o nacionalismu neskončilo. Jako správná liberální demokratka svůj výpad vyšperkovala úvahou, že sice nejsem nacistka, ale té demonstrace na počátku září jsem se zúčastnila ze snahy na tom vytřískat osobní propagaci a následný zisk. Když mi to zablikalo na obrazovce notebooku, musela jsem si to přečíst asi třikrát po sobě, neboť jsem tomu ani nemohla uvěřit. Může se podobně nehorázná myšlenka zrodit v hlavě vysokoškolsky vzdělané osoby? Jak jsem se přesvědčila, bohužel může.

Reklama

Slušně jsem se proti tomu křivému nařčení ohradila s tím, že by jí hanba neměla vůbec dovolit něco takového vypustit z pusy. Na to zareagovala krásným gestem – okamžitě si mě zablokovala na sociální síti.

Vypadá to, že správný demokrat moderního střihu smí zřejmě druhé osočovat a nálepkovat, ale napadení to musí tiše snášet. Kdyby se psal rok 1988, pravděpodobně by se po tomto výpadu zaběhla uklidnit na stranickou schůzi, nebo si alespoň koupila nové známky do knížky. Jenomže kalendář ukazuje září roku 2022.

Nechci se opakovat, proč jsem na tu demonstraci šla. Dohnala mě k tomu nespokojenost s tím, co předvádí naše vláda. Dohnalo mě k tomu třeba i to, že moje kamarádka z dětství dře třicet let v kuchyni na směny. Bydlí v pronajatém bytě a jestli jí ještě jednou zvednou zálohy na energie, tak už to jednoduše nezaplatí. A já sama rovněž nemíním hradit přehnané pálky za energie, aby se pak za naše peníze válel nějaký znuděný manažer s milenkou na Maledivách. Pokud člověk pracuje, má právo na důstojný život. Pokud EU nedokáže řešit trh s energiemi, ať to zabalí. Tečka.

Jinak všechny ty hloupé výroky o proruských trollech a propagandě slouží jen coby zástěrka pro naše vládní činitele k tomu zakrývat vlastní lhostejnost, neschopnost a charakterovou mrzkost. A vysloveně mě uráží, že se stalo doslova trendem osočovat každého s českou vlajkou z proruského smýšlení a šíření dezinformací. Něco podobného si nedovolil ani Husák, protože vedle vlajek SSSR vždycky vlála i ta naše.

Láska k rodné vlasti je totiž přirozená součást života každého člověka a posiluje hlavně v těžkých dobách. Zvlášť dnes by nám uvědomění si vlastní identity mělo ukázat cestu. Protože každý vidoucí člověk vnímá, že projekt matičky EU se pomalu rozkládá. Původní ušlechtilá idea padla za oběť neschopnosti zástupu úředníků a politiků zaslepených vidinou absolutní moci. A v rámci té se rozhodli zničit nejen jednotlivé národy, ale pohřbít celou Evropu. A záleží opravdu jen na nás občanech jednotlivých států, jestli si to necháme líbit. Protože těch králů Kazisvětů jsou možná tisíce, ale nás milióny.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama