Reklama
 
Blog | Martina Bittnerová

Teplice jsou rájem hazardu

Televizi nyní kraluje seriál Most. Umím si představit, že zvláště pro pravověrné Pražany je to bizarní podívaná, které  se musí srdečně zasmát. Aby se nesmáli, když pro mnohé z nich exotika začíná za letištěm ve Kbelích, což je už opravdu „šíleně daleko“. Viděla jsem asi dva díly zmíněné taškařice a nadšení se nedostavilo. Nelíbí se mi, když se dělá legrace z lidské bídy. A navíc se mi zdá, že obyvatelé severu jsou do určité míry oběťmi politického systému, ač toto označení jinak nevyhledávám. Sudety se po odsunu zaplnily většinou dvojím typem obyvatelstva, těmi, co sem dostali umístěnku,  a pak lidmi, kteří si sem přišli hlavně ukrást majetek po Němcích a zůstali.  Zvláště tito a jejich potomci mohli krásně využít situaci po roce 1989 ve svůj prospěch a také ji využili. Dnes mnohdy získávají politické posty a podnikatelské příležitosti.  A právě těm slouží obyčejní lidé, na něž vrchnost nemyslí, neboť se snaží utrhnout pro sebe co nejvíce.

Já sama už přes rok bydlím na severu v Teplicích, nijak se s tím nechlubím a zároveň to zase úplně netajím. Teplice nelze zcela srovnávat s Mostem, přesto mnohé paralely bych našla.  Co mi tady na severu obecně vadí, je přebujelý hazard. Samozřejmě leckdo může namítnout, proč jsem se sem jako vdova po gamblerovi vůbec  stěhovala, avšak já si tehdy moc vyskakovat  a vybírat nemohla. 

Stěhovala jsem se ani ne po roce od smrti mého partnera. Spoustu věcí jsem tehdy nedokázala plně vnímat a řešit. Měla jsem co dělat sama se sebou a s těžkostmi vlastní duše. Díky tomu jsem si asi plně neuvědomovala, do jakého herního doupěte přicházím. Navíc  během té krátké doby, co zde bydlím, jsem zaznamenala výskyt nových heren. Mimochodem na samotném náměstí, jemuž vévodí hezká budova radnice, stojí naprosto nesmyslně dvě nákupní centra a v každém casino. Vždycky jsem považovala za největší ošklivost  obchoďák trčící uprostřed krásného historického náměstí v Jihlavě. Teď bych se ráda Jihlavě omluvila, protože kam se hrabe na Teplice.

Ze strany vedení města tu zaznívá převážně dvojí argument – nebudeme nic regulovat, nejsme komunisté, ať si každý dělá, co chce, a hned v závěsu přidávají ten nejoblíbenější – z hazardu získáváme podstatné finanční prostředky.  Tudíž když se tuhle psalo o novém teplickém zimním stadionu, už nadpis hlásal něco ve smyslu, že stadion stojí díky ziskům z casin.

Občanům se tímto postojem zároveň sděluje – podívejte se, čím vším nám hazard báječně prospívá.  A občané tomu slepě věří. Jde přitom o pohled zcela jednostranný, protože neříká, kolik ničí životů, rodin a kolik nás stojí hospitalizace jednoho gamblera.  Ale to se hradí z veřejného zdravotního pojištění, čili to teplickou radnici trápit nemusí, neboť se na to skládáme naprosto všichni.

Když jsem se v teplické facebookové skupině  zapojila do diskuse týkající se hazardu  a vyslovila názor, aby se počet hazardních podniků reguloval, vysloužila jsem si výsměch. Dokonce se mi poškleboval i sám tehdy budoucí primátor. Inu pěkně cynickou základnu má ta slavná a konzervativní ODS, již jsem kdysi ve své mladické naivitě volila.  V dětství jsem znala Ing. Vlastimila Tlustého a toho jsem měla ale ráda, což dodávám hlavně pro ty, kteří mě chtějí nařknout z hanění této politické strany.

ODS se ráda ohání myšlenkami o svobodné vůli  jednotlivce  a já bych s tím i souhlasila za podmínky, aby pan senátor Kubera prosadil na celostátní úrovni, ať se stejnou měrou legalizují tvrdé drogy.  Vždyť my tu stále upřednostňujeme jednu skupinu patologického chování před druhou a to v rámci demokracie nelze považovat za správné. I narkoman má svobodné právo koupit si  dávku. Proč pak dealera postihujeme za distribuci drog, a majitele casina uctivě zdravíme coby váženého podnikatele, když v principu jde  o stejné „podnikání“  přinášející společnosti totožné důsledky.   Ostatně samotní hráči, narkomani i alkoholici se  nakonec sejdou na společném pavilónu v psychiatrické léčebně.

A když už Teplice produkují ve velkém hazardní hráče, prostitutky, či narkomany, proč tu ze strany vedení města nevznikne iniciativa k založení funkční organizace, která by těmto lidem pomáhala?  Jenomže dávat peníze z rozpočtu na podobnou „charitu“ se zjevně nikomu nechce.  V závěru lze stejně vše spláchnout bludnou myšlenkou, že každý zodpovídá za sebe a ať se o sebe postará sám. Jenomže co v případě, když už sází dvanáctiletí žáci na registrace svých rodičů, co dělat, kdy se stanou závislými a nejbližší terapeutické zařízení se nachází třeba desítky kilometrů daleko?  Nevymýšlím si žádné báje, ale vyjmenovávám konkrétní problémy, s nimiž se učitelé ve školách dnes potýkají.  Protože tam kde neexistuje žádná prevence, a přitom autority tolerují  a veřejně podporují sociálně patologické jevy, to lze dovést jedině ke zkáze.

Pro politiky je pochopitelně výhodné, pokud se v Teplicích poukazuje více na problém s arabskými návštěvníky, neboť se tím mohou krásně zakrýt problémy skutečné, ostatně  prostituce, hazard i drogy se tu vyskytovaly mnohem dříve než hosté z Dálného východu.  Stejně tak mi něco napovídá, že i v Mostě se náramně hodí hovořit o potížích  s Romy a neřešit, jak těžce se žije druhým.

Nejsem samozřejmě naivní. Naprosto chápu i to pošklebování ze strany členů místní ODS. Hovoří však jen o kvalitách těchto lidí a ne o mých. Navíc politici nebudou sloužit a pomáhat obyčejným lidem. A právě občané jsou jim vydáni na milost.  Kde pak hledat rozumnější alternativy, když pojem skutečná demokracie vyčpěl, byť se jím mnozí ohánějí.

A pak se mi logicky podsune, že volám po zrušení hazardu,  a jaká jsem tím pádem netolerantní konzerva stižená vlastním osudem.  Přitom já volám po skutečné regulaci hazardu, která neprobíhá jen ústy a na papíře. Výsledek by měl vypadat třeba tak, aby právě v lázeňském městě Teplice stálo jedno jediné casino někde na okraji a ne dalších xy po celém městě.

I děti politiků totiž chodí kolem těchto zařízení do škol a i tyto děti se jednou mohou stát patologickými hráči. Hraní totiž nesouvisí se sociálním vyloučením a nízkou inteligencí, což se nám obhájci hazardu snaží namluvit, naopak se jeho obětí stávají často schopní a vzdělaní jedinci. Nikdy nemáme proto jistotu, kdo z našich blízkých do toho spadne a ovlivnit to nemůžeme.  Můžeme však ovlivnit, do jaké míry poskytneme otevřené příležitosti ke hraní.  V Teplicích se o tom taktně mlčí, ale tato regulace v důsledku přináší i větší bezpečnost, protože hazard na sebe nabaluje kriminalitu.

Abych se přiznala, jsem teď o špetku více neskonale vděčná knihovnám a školám z celé republiky, že mě zvou na besedy nejen o hazardu, ale hlavně o českých osobnostech. Dávají mi tím příležitost  na chvíli toto hazardní doupě opustit.  Nedýchá se mi tady opravdu lehce, navíc ve mně sílí podezření, že za rohem se vaří pervitin, ale ono je lepší zavřít oči a ničeho si po vzoru našich politiků nevšímat.

Teplice pro mě znamenají pouze dočasné útočiště, alespoň v to stále doufám. Přesto se domnívám, že občané by si bezpečné, čisté a nehazardní město zasloužili.  Bohužel pro ně si to ale nemyslí jejich politici.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama