Reklama
 
Blog | Martina Bittnerová

O matkách nemilujících

Hned při první návštěvě mého bývalého partnera na pavilónu závislých v bohnické léčebně jsem si uvědomila, že správná máma přijde i sem, protože své dospělé dítě miluje a snaží se ho podpořit. Můj zesnulý přítel to štěstí bohužel neměl a já už vůbec ne.

Trvalo mi docela dlouho, než jsem se popasovala s mnoha tíživými momenty mého dětství. Přivedlo mě to pak logicky k přerušení kontaktu s mými rodiči, čehož jsem nikdy nelitovala.

Samozřejmě pokud našinec vysloví nahlas– se svou matkou se nestýkám – vyvolá to řadu otázek a občas divných pohledů.  Naše společnost si totiž nedokáže stále ještě připustit existenci matek, které jednoduše svou roli nezvládly a ani s přibývajícími léty nedokážou nic na svých postojích změnit. Ostatně cit vůči vlastnímu potomstvu nelze natrénovat, když chybí, nic ho nenahradí.

Popsala jsem tu situaci v „gamblerském příběhu“ a mohu jen zopakovat, že už jsem nedokázala čelit matčinu chování a navíc mě nebavilo odpovídat na neustálé dotazy okolí – proč je ta tvoje máma na tebe zlá?

Smířila jsem se sice dávno s její nenávistí vůči mně, smířila jsem se všemi řečmi, jak se musela kvůli mně vdávat, jak si zkazila život, ale s čím se nedokážu smířit, tak s jejím zvláštním přístupem. I když jsem se rozhodla jít si vlastní cestou, ona mě neustále sleduje na internetu, dokonce si našla mou novou adresu, telefon a čte zjevně i tento blog. Nazvala bych to až stalkingem, protože pokud někdo využívá tyto kontakty zase jen k atakům zloby, nenapadá mě přijatelnější označení. Mnohdy mi připadá, že dokud mě neuvidí doslova plazit se po kolenou, nebude mít pocit zadostiučinění. Mimochodem po své nevlastní dceři mi v únoru poslala nesmyslný vzkaz o mé údajné nevděčnosti, což dotyčná ochotně přetlumočila. Ano, empatie nepatří k silným stránkám ani jedné z nich. Doufám, že jim za to Pámbu naloží podle svého uvážení, protože do oslabených a zoufalých lidí se nekope.

Teď se mi k mé neradosti matka opětovně připomněla. Už v létě mě přišla domů vydírat ohledně své matky, jejíž zdravotní stav se zhoršil. Přepadla mě bez ohlášení, chovala se zase útočně a manipulativně. Tehdy jsem jí sdělila, že nechci být informována o případné smrti její stvořitelky. Vedly mě k tomu problémy, které jsem řešila a můj vlastní psychický stav. Od příbuzných jsem se posléze dozvěděla o té situaci smutnou pravdu, kdy matku ve skutečnosti nejvíc pálilo, aby za umístění babičky v ústavu nemusela moc platit a hlavně mohla prodat její byt, čímž prodala můj jediný domov, místo, kam mě přinesla z porodnice. Vzala mi úplně všechno a někdy si říkám, o co jí tedy ještě vůbec jde?

Babička bohužel minulý týden zemřela v požehnaném věku osmaosmdesáti let, a moje milující maminka mi neváhala poslat informační mail s jejími fotografiemi na smrtelné posteli a za dva dny klasickou poštou také dorazilo úmrtní oznámení. Samozřejmě v základním slova smyslu na tom není nic špatného, ale mohla bych se ptát, proč opětovně nerespektovala mé přání? Proč nerespektuje mou těžkou situaci? Protože vycítila další příležitost šlápnout mi na krk a ještě mě pomluvit v širokém okolí – podívejte se, jak je ta Martina strašná, ani na pohřeb nedorazila. Za tím vším přitom vězí „jen“ nedostatek lásky, pochopení a tolerance. Projevuje se tím vztek nevyzrálé osobnosti, která si nevyřešila vlastní dětství, což přenesla na své dcery.

Kdybych si jako v té známé pohádce vylovila zlatou rybku, přála bych si, aby všechny špatné matky přestaly svým dospělým potomkům škodit. My nemilované děti přeci nemůžeme za to, že nás porodily, my jsme se za to neprosily.

Náš právní řád v současnosti neumožňuje nechat si matku vymazat z rodného listu, ale v některých případech by to bylo prospěšné. Třeba se jednou dočkáme…

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama