Reklama
 
Blog | Martina Bittnerová

Na skok do Polska k moři

Náležím k tomu druhu lidí, kteří byli před mnoha lety v dobrém slova smyslu infikováni půvabem Baltu.  A když mě letos postihla touha opět spatřit nekonečnost vodní hladiny, volba padla na pobřeží zmíněného moře.   Věděla jsem, že vstupuji na poněkud neprobádanou půdu, protože podrobnější informace o těchto končinách na českém internetu chybí.  Nakonec jsem ze všech možností náhodně vybrala polské městečko Trzebież ve Štětínském zálivu, který máme z Čech vlastně nejblíže.

Nekonečný Berlín

Při překonávání pětisetkilometrové vzdálenosti mezi mým domovem a zálivem mě asi nejvíc překvapilo, jak dlouho jsme objížděli Berlín. Jestli bych něco v tomto směru nedoporučila, tak zastavovat na místních benzínkách. O Češích v cizině se vyprávějí různé zkazky, a přestože mám Němce v celku ráda, ty, které jsem tu potkala, mi připadali ještě horší než hrdinové  těch nejpekelnějších historek o našich turistech. Němci, jindy a jinde ukáznění, se v dohledu vlastní metropole strkali ve frontách na toaletu a obsluha stanice se chovala natolik nevlídně, že jsem při pohledu na cenovky občerstvení pronesla památnou větu – to jsem mohla zůstat ve Slaném a vyšlo by mě to levněji. Tyto krátké, leč pro mě překvapivé zkušenosti mě utvrdily v rozhodnutí vynechat pro tentokrát německou část pobřeží.

Na polském území nastala úleva, jednak mě příjemně překvapila cena  benzínu,  a pak mě potěšilo vlídnější klima. Samotná Trzebież  už bohuž nenadchla, asi jsem nečekala tolik lidí a ne zrovna hezký kemp. Po výborném obědě v místní rybárně jsme se proto rozhodli pokračovat do Noweho Warpna, což se v důsledku ukázalo jako dobré rozhodnutí.

Dobrý den, jmenuji se vydra

Kemp v Nowem Warpně v ulici Słoneczna 23 nelze přehlédnout, ukazatel se nachází přímo na hlavní silnici a zájemce přivede přímo na pláž zálivu, kde se, jak Poláci říkají, pole namiotowe, nalézá. Já osobně ho považuji za nejhezčí místo, které jsem během této cesty navštívila. I když záliv připomíná v podstatě obrovské jezero, působil nesmírně půvabně a  klidně, a proto jsme se rozhodli po krátké obhlídce v kempu usadit. Měli jsme asi velké štěstí, že jeden z malých domků, které v něm nabízejí k pronájmu, byl volný na jednu noc. Vyšel nás ve dvou včetně spotřeby elektřiny na 104 zlotých a jeho zařízení bych označila za prosté a účelné – palandy, rozkládací gauč, koupelna a kuchyňský kout. Upřímně doteď lituji, že se nedal pronajmout i na další dny.
Po uložení bagáže jsem vytáhla skládací židli a sedla si  na poloprázdnou pláž k vodě. Moře mělo asi tak osmnáct stupňů, a na písku si stavěly děti hrad.
V kempu se dalo poměrně skromně  najíst – v bufetu připravují  pirohy a další ne moc zdravé pochutiny. Po stravovací pauze jsem se  vrátila k hladině až k večeru a jsem ráda, že jsem to udělala, neboť vydru mořskou jsem zatím viděla plavat jen na internetu. A tady jsem ji poprvé mohla pozorovat v přírodním prostředí. Obeplula  nikým a ničím nerušena celou zátoku kolem kempu a namířila si to do rákosí.  Na takový zážitek se nezapomíná.

Druhá pláž a lákadlo z cestovek

Ráno jsme bohužel museli sbalit věci a vymyslet, co podnikneme dál. Prohlédli jsme si ještě místní rynek s hezkou budovou radnice a prošli se po druhé pláži, jejíž dřevěný chodník byl doslova ze všech stran obsypaný divokými kachnami. Kdyby svítilo sluníčko, určitě bych tu ráda zůstala déle. Jenomže pršelo a proto jsme se domluvili, že se přeci jen vypravíme na volné moře.

Międzyzdroje platí za vyhlášené přímořské letovisko, které mi svým rázem trochu připomnělo lázeňské město  Kudowu-Zdrój. Bohužel mě ale jinak jeho přímořské dvojče výrazně nenadchlo a dost mě  odrazovaly davy lidí, které jím procházely.
Międzyzdroje bych určitě doporučila těm, kteří preferují typicky plážový ruch, jenž  známe například z Chorvatska,  ale rozhodně ne lidem hledajícím spíše klid, což nás také přimělo pokračovat v cestě.

Míjeli jsme různě velká střediska, k těm významnějším patří Dziwnów, který mi pro změnu vyvolal vzpomínku na Split. Samozřejmě jsme intenzivně přemýšleli, kde se usadíme. A nebylo to jednoduché, neboť podél celého pobřeží se táhnou borovicové lesy, tudíž ze silnice nelze moře spatřit, a tak vlastně člověk neví, do čeho tzv. jde. Nakonec jsme zastavili v jakémsi městečku u jedné z vilek nabízejících ubytování a na dva dny si tu pronajali (za 120 zlotých na noc) standardní pokoj s koupelnou bez snídaně, ale zato s možností využívat rychlovarnou konvici.

Kde to vlastně jsme ?

Na místní pláž jsme se dostali až v pozdním odpoledni a když jsem s úlevou spatřila tu nekonečnost vodní hladiny, měla jsem jakýsi zvláštně nepopsatelný pocit zadostiučinění. Poté, co jsem zabořila bosé nohy do písku, napadla mě nevyhnutelná otázka „ A kde že to vlastně jsme?“  Projížděli jsme totiž  jednou obcí za druhou a už jsem se v těch názvech poněkud ztrácela. Dostalo se mi naštěstí uklidňující odpovědi – v Dziwnówku, jehož podoba mi částečně evokovaal Doksy u Máchova jezera.

A proč zrovna Doksy? Protože i v Dziwnówku  korzují celé rodiny mezi rozličnými stánky, i tady se lidé baví, a pokud se vydáte prohlédnout si místní kemp, nevyhnutelně se vám vybaví český Klůček. Mohla bych však zároveň vyjmenovat slušnou řádku rozdílů, začíná to kvalitou polských služeb a výběrem stravovacích možností, až po tu skutečnost, že Máchovo jezero moře plně nenahradí. V čem se obě střediska k sobě přibližují, tak počtem návštěvníků na pláži. U Baltu si však téměř bez výjimky staví na písek látkové ohrádky, čímž zaberou dost místa, a těžko se pak hledá mezi nimi průchod. Jeden den se tento nápor ale zvládnout dá, stejně jako teplota vody okolo dvaceti stupňů. Na koupající se nadšence dohlížejí přítomní plavčíci a přítmo na pláži stojí dva stánky s občerstvením. Toaleta za dvě zloté se tyčí přímo nad schody. Mimochodem při obsazenosti té dámské mě paní pustila na pánskou. Prostě některé věci se tu naštěstí opravdu nehrotí a neřeší.

Konzervy nechte doma

Cesta k moři se v našich končinách odjakživa pojila s balením konzerv a potravin s sebou. Do Polska ale nemá smysl něco vozit, protože vše lze koupit na místě, nehledě na velmi přívětivé ceny v bistrech, jídelnách a restauracích.   Polévky se tu  pohybují mezi 5- 10 zlotými, a široká nabídka obsahuje nejen klasický vývar (rosół), ale také boršč, nebo různé variace na rybí polévky.  Ryby totiž tvoří základ místní nabídky jídel. V oblíbených smažírnách ryb (smażalnie ryb) se nejvězší oblibě těší treska (dorsz), ale stejně tak je v nabídce candát (sandacz), okoun, halibut a jiné ryby (cena za 100 gramů mezi 6- 10 zlotými). K nim se lze objednat jednak různě upravené brambory, ale především úžasné zelné saláty (surówki) za cca 5- 8 zlotých. Samozřejmě v nabídce jídelen a restaurací nechybí polská varianta guláše, bigos a dalších místních dobrot. Všechno se servíruje ve vynikající kvalitě.  Milovníci sladkého pak ocení palačinky, zmrzlinu a hlavně proslavené vafle (gofry). Za ty  se šlehačkou a hromadou čerstvého ovoce si stánkaři účtují průměrně kolem 8 zlotých. Zapít je můžete třeba místním pivem za zhruba 5 zlotých (má větší obsah alkoholu než české).  Jediné co bych vytkla, že se všude dost mastí a někomu by také mohlo vadit, že Poláci méně solí, což mně naopak vyhovovalo. Dobrým vyprošťovákem z  dietních chyb (protože pestrá nabídka k tomu přímo svádí)  je vodka Żołądkowa Gorzka (v supermarketu lahev za cca 20 zlotých).

Co bych příště udělala jinak

Polské pobřeží je opravdu nádherné, přivezla jsem si odtud nejen krásný pocit v duši, ale i písek s drobnými mušličkami na památku. Hodlám se  sem určitě vrátit, vždyť těch pět set kilometrů není zas tak nepřekonatelných. Určitě bych ale příště zkusila přes facebookovou stránku kempu v Nowem Warpně  zarezervovat domek na pláži alespoň na dvě noci (jinak stan v kempu pro dva na noc vyjde na cca 350 Kč) a podnikla  odtud výlet lodí. Rovněž bych  chtěla navštívit  Tierpak (ZOO) v německém letovisku  Ueckermünde. V případě přesunu k „volnému moři“ bych zvolila obec Pustkowo, kterou jsem objevila těsně před návratem domů.  Lemuje ji totiž širší pláž, kde se rekreuje přeci jen poněkud méně návštěvníků.  Nocleh bych si pak zkusila objednat přes v Polsku hojně inzerovaný portál www.nocowanie.pl.

Dovětek

Kdyby někdo, kdo čte tyto řádky, vyrážel směr Balt, a chtěl by mě přibrat s sebou, dejte vědět. Myslím, že jsem si vypěstovala další turistickou závislost.-)

.

kachnymorelotjidlo

Fotografie : z mého archivu.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama