Reklama
 
Blog | Martina Bittnerová

Můj rok bez gamblera

Dlouho jsem uvažovala nad tím, že bych sepsala alespoň v kostce, co se dělo poté, kdy jsem zveřejnila svůj osobní příběh (vyšel pod názvem Můj život s gamblerem).
Dnes je pro mě zvláštní den, můj bývalý přítel by slavil svátek, stejně jako si připomínám smutné výročí od tragické smrti mého bratrance. Nevím, proč jsem se zrovna v takovém čase rozhodla pokusit se ten nejšílenější rok mého dosavadního života  nějak stručně shrnout, ale když se jednou rozhodnu, už mě nic nezastaví.

Nečekejte ale žádné šťastné konce ve stylu, že čekám trojčata a chystám se před oltář, takto to osud zařídit neumí.  Ve skutečnosti jsem před měsícem ležela na operačním stole a stále čekám na zprávu z nemocnice a především na výsledky histologie, které rozhodnou o mé další budoucnosti. To informační prázdno, nebo spíše čekání, mě začíná znervózňovat, protože raději vím, na čem jsem, byť by se jednalo o záležitost nepříznivou.

Z  libovůle notářky jsem zůstala  v našem bydlišti až do konce srpna, což mi pomohlo. Vidina ztráty domova pro mě znamenala asi nejhorší zátěž. Ale pak jsem se musela přestěhovat a to v  době, kdy jsem nějakých vážných rozhodnutí nebyla v zásadě schopná. Jenomže to nikoho nezajímalo, se zaťatými zuby jsem proto si musela hledat nové bydlení.

Právě díky této zkušenosti mohu dnes konstatovat, vyhněte se ČMSS, tak odporně neprofesionální jednání a klacky pod nohy, jaké mi tato společnost převedla, bych nepřála ani největšímu nepříteli. V jednu kritickou chvíli opravdu hrozilo, že skončím na ulici. O to víc teď těžce nesu, když potkávám bezdomovce. Společnost na ně hledí skrz prsty, ale pokud nemáte nikoho z rodiny, kdo by skutečně pomohl, můžete se ocitnout bez střechy nad hlavou velmi rychle, zvláště při oslabení nemocí. A to se týkalo i mě, za normálních okolností bych tuto nesnáz zvládla levou zadní, ale pro mě znamenala něco jako výstup na nejvyšší horu světa.

Od půlky září bydlím v českých Teplicích, neboť Prahu jsem si finančně dovolit nemohla. Zmíněné lázeňské letovisko  mě zatím přijalo  vlídně, navíc to beru jako dočasné řešení. Samozřejmě setkala jsem se s hloupými narážkami na složení zdejšího obyvatelstva. Já si ale celkem na nic nemohu stěžovat a s oblibou dodávám, že bydlím v multikulturním městě. Navíc dost pendluju kvůli práci, tudíž tu tolik času netrávím.

Nemá smysl, abych detailně vypisovala, co mě všechno potkalo, bohužel se pro mě běžné nesnáze stávaly zcela zásadními překážkami, kupříkladu jsem hůře snášela návštěvu notářky a spoustu dalšího. K tomu jsem poměrně dlouho hledala motivaci, zda zůstat na živu, protože i já mockrát přemýšlela o sebevraždě. Jedna z možností se nabízela jednoduše – vykašlat se na operaci. Mnozí mi tvrdili, že jsem se zbláznila, ale oni by asi na mém místě neuvažovali jinak.

Když jsem se pak v nemocnici po zákroku probudila, napadlo mě, že asi Pámbu chce, abych tu ještě strašila. Zřejmě mě čeká ještě nějaký úkol, ale dost možná se jedná o mou naivní myšlenku.

Každopádně v říjnu mi vyšla kniha o životě s gamblerem a od té doby se snažím především ve školách mladým lidem vysvětlovat, co takové gamblerství obnáší. Nekárám, nepoučuji, pouze vyprávím. A věřím, že si alespoň někteří rozmyslí, jestli ten risk zkusí a budou pokoušet opakovaně.

Přestože bych si ten rok mohla klidně odškrtnout, znamenal pro mě velkou školu, kdy jsem pochopila, kteří lidé zůstali lidmi a kteří tu lidskost ztratili. Navíc jsem si navzdory všem složitostem vyzkoušela spoustu nového. Začala jsem šaškovat před kamerou, jak s oblibou říkám, a to i v mluvených epizodách se scénářem, dostala jsem se ke spolupráci s rozhlasem v cyklu Osudové ženy, jež bude pokračovat i nadále. A i když prožívám tvůrčí krizi, protože pochybuji nad smyslem dalšího psaní, neustrnula jsem a pořád někam směřuji. Bohužel mi to stále ještě nepřináší tu dřívější radost, všechno jen jistým způsobem mechanicky plním. Pořád to podle mého soudu  postrádá ten správný náboj, jako kdybych ztratila jiskru.  Prý to ale vidím příliš černě.

V soužití se závislým člověkem se musíte soustředit na problémy partnera, zvláště pokud se jeho recidivy stále vrací. Sama k sobě a ke své podstatě jsem se proto mohla vrátit až po jeho smrti. Jistým způsobem si teď připadám jako po maturitě, protože nevím, kam mě okolnosti zavedou, ale dnes na rozdíl od zkoušky dospělosti se mohu opřít o jisté zkušenosti, nicméně ten pocit, že je to jako v osmnácti  ve mně přetrvává. Jen nemít ty vrásky a prošedivělé vlasy.

Za ten rok jsem si ledacos zlého vyslechla, třeba že jsem neschopný slaboch. Setkala jsem se i se závistí, aniž by mi bylo závidět ve skutečnosti co, potýkala jsem se s nepřejícností i odsudky.  Dostala jsem také milióny rad a nejčastěji od těch, jež si ani v tom nejdivočejším snu nedokázali mou situaci představit. Ano, dnes s odstupem času bych asi některé věci zařídila jinak, ale v daných okamžicích jsem dělala pouze to, nač jsem stačila.

Naštěstí se našli slušní jedinci, kteří nezůstali lhostejnými a opravdu mi pomohli, v totálním průšvihu totiž prospěje někdy i zdánlivá maličkost. Kdybych je měla vyjmenovat, bála bych se, že na někoho zapomenu a navíc jsem jim poděkovala osobně.

Bohužel co mi ale neprospělo a pokračuje negativně dodnes, jsou výpady části mých příbuzných a těm tedy rozhodně děkovat nemohu. Neděkuji mé matce, která mi  z vlastní iniciativy poslala  několik útočných mailů a neustále mi přes rodinu vyhrožuje soudem a oběma mým drahým sestrám (vlastní i nevlastní), jež zhruba čtyři měsíce po smrti mého přítele, kdy jsem doslova chcípala na duchu, měly po vzoru matky potřebu vylít si na mě svou zášť. Chápu, že se dámy obtížně ovládají,  ale bývala bych jim byla vděčná za mlčení. Do mrtvol se totiž nekope.

Přestože stále procházím určitou  krizí, v hlavě se mi rojí tisíc nápadů, jež bych chtěla napsat, ale jestli se k tomu odhodlám? Netuším. Mám za sebou nejtěžší a zároveň nejbláznivější rok, kdy se mi do života překvapivě vrátilo mnoho lidí z minulosti, což by mě nikdy předtím nenapadlo. Ale stará pouta z lepších dob mívají zjevně poctivé základy. A díky Bohu za ně. Díky Vám všem.

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama