Já mám pro paní Boženku jistou slabost, takovou trochu opožděnou. Kompenzuju si tím hřích z mládí, kterého jsem se vůči ní – coby gymnazista – kdysi dávno dopustil, přisoudiv při zkoušení u tabule Babičku Josefu Kajetánu Tylovi. – Na některé věci člověk přijde teprve časem, a něco mi našeptává, že na některé nepřijde vůbec nikdy. To je koneckonců jedno z životních témat paní Boženy, a zajisté v tom není sama.

Děkuju Vám za pěkné počtení.
—
Dovolíte, když jsem Vás teď pochválil, i malou korekturu (bez nároku na úplnost)?

– k úvodním uvozovkám dolním před iniciálou jsem nenašel odpovídající uvozovky horní, které by uzavřely přímou řeč; napsal bych je slovo „živ“ v první větě článku
– analogicky nenacházím úvodní uvozovky v přímé řeči, kde B.N. hodnotí svůj vztah k manželu Josefovi (…Málokterá žena má tak v uctivosti…).
– ve větě „…jeho potenciální choť raději celé dny n prosnila“ Vám nejspíš zazlobila klávesnice a z příslovce „jen“ zbylo poslední písmeno (n)
—
Zdravím a přeji pěkné dny.