Reklama
 
Blog | Martina Bittnerová

Bláznivá Viktorka nebo emancipovaná dívka? – I.

Kdysi se říkalo, že každá vesnice má svého obecního blázna. Nicméně ne každý pomatenec se dočká toho, aby mu byla literárně vystavěna symbolická pamětní deska. A to se právě přihodilo Viktorce v Babičce Boženy Němcové.

Přestože autorka své dětství ve zmíněném díle značně zidealizovala, popsala v něm řadu skutečných osob, které potkávala a znala. Jejich osudy se v realitě života často ubíraly jinou cestou, což se týká i jmenované Viktorky.

Viktorie Theresie Židová (nebo také Žídková) přišla na svět devátého června 1792 v Červené Hoře vzdálené zhruba čtyři kilometry od Červeného Kostelce, města, kde shodou okolností Božena Němcová bydlela po své svatbě.

Viktoriin otec Anonín Žid byl chalupník a matka Anna, rozená Lelková, pocházela z vesničky Třtice, která dnes úředně spadá pod obci Studnice v náchodském okrese. Ottův slovník naučný ekonomické postavení chalupníka charakterizuje takto: „usedlík, mající chalupu a nejvýše 20 korců polí výsevku na rozdíl od sedláka, který má statek a více polí, a od domkáře nebo baráčníka, který má jen barák bez polí.“

Viktorka tedy vyrůstala v běžné venkovsky skromné domácnosti, kde se jedlo maso jen o svátcích a děti se zapojovaly do práce už od útlého věku. Do školy chodila do Slatiny (dnes nad Úpou). Dívčí vzdělání tenkrát končilo šestou třídou a na to se navazovalo v nedělních opakovacích hodinách.

Podle svědectví pamětníků Viktorka dospěla v půvabné děvče, které rádo tancovalo a hezky zpívalo. Budoucnost měla každopádně měla jasně danou. Za normálních okolností by se totiž nejprve vdala. pak měla děti a starala se o svou rodinu, což byl úděl každé ženy. Jenomže něco takového ji buď nelákalo, nebo se toho vzdala pro jednoho okouzlujícího černého myslivce. Jeho jméno zůstalo zapomenuté, avšak traduje se, že mluvil maďarsky.

Do Viktorčina rodného kraje se dostal s pěchotním sborem takzvaných myslivců. Do tohoto pluku se prioritně přijímali lesníci vzhledem k jejich schopnosti ovládat zbraň a z toho potom vzniklo jejich pojmenování. Právě tito myslivci se kolem roku 1812 usadili po jednotlivých staveních v Žernově a okolí. Brzy začali prohánět místní sukně. V tomto ohledu opravdu nezáleží, zda se píše devatenácté či jednadvacáté století.

Jeden z myslivců si povšiml pohledné Viktorky a nadbíhal jí. Z počátku se zdráhala, a tak nasadil účinnou léčku, která zabrala spolehlivě. Navrhl jí a zároveň přislíbil manželství. Viktorčini rodiče s tím nesouhlasili. Snažili se své nerozumné dceři domluvit, protože vojáci se rozhodně netěšili dobré pověsti. Nicméně uvěřila jeho planým slibům a nedala si říct. O to větší zoufalství pak pocítila v okamžiku, kdy myslivci odtáhli pryč a všem, kterým vyjídali spíže a obluzovali dcery, se ulevilo.

Viktorka řeší bolavé srdce zcela klasickým útěkem, odchází do služby k sedlákovi do Olešnice (v současnosti část Červeného Kostelce), kam se provdala její sestra Františka. Můžeme se dovtípit, že i sestra se jí pokoušela promluvit do duše, ale rovněž neuspěla. Viktorka pak své sváteční šaty před svými druhy rozsekala sekyrkou, tím symbolicky rozsekala všechno, co v jejím dosavadním životě dávalo smysl.

Z této emočně nelehké situace onemocní, aby nakonec zapomněla na společenské konvence a uprchne za svým milostným přeludem. Co se dělo za zdmi kasáren, nikdo neví, pravděpodobně se jí u vojska příliš nedařilo. Strávila nějakou dobu v Josefově, poté v Hradci Králové. V podstatě její pobyt mimo domov nelze přesně zmapovat ,protože po návratu domů už nedokázala, nebo odmítala o svých zážitcích vypravovat. Na jakoukoliv narážku reagovala podrážděně.

Možná právě Viktorčin útěk za láskou na ni nejvíce zaujal Boženu Němcovou. Viktorka se stává předobrazem emancipované dívky, která poslechne své srdce a dává přednost cestě s neznámým cílem, jen aby mohla skutečně jednou pravdivě milovat. Jako by se podvědomě odmítla stát loutkou a tedy partnerkou toho, koho jí vyberou rodiče. V tom vidím velmi silný motiv touhy po citové svobodě, což byl i výrazný rys v povaze samotné autorky. Navíc na Babičce začala Němcová pracovat v době, kdy měla za sebou tři pokusy o to najít muže, jemuž by se kořit mohla“. A právě ve třetím vztahu s Vilémem Dušanem Lamblem už nic neskrývala, takže s ním chodila docela klidně do divadla a věděli o něm její přátelé.

V postavě Viktorky obhajuje Němcová právo ženy na lásku, protože hluboký cit přehluší všechno, i zdravý lidský rozum. Může přinést nesnáze, společenské zostuzení i zatracení. S tím rizikem odchází Viktorka za svým snem, stejně jako Němcová se snaží opakovaně získat blízkého partnera. Ani jedné to nevychází, Němcová své rozchody odstoná, Viktorka za jediný pokus o to být šťastná zaplatí krutou daň.

Její myslivec se s ní totiž neožení a dalo se to předpokládat. Bohužel se dostupné prameny rozcházejí v tom, zda ji rovnou vyhnal ze dveří, nebo se mu po nějakém čase omrzela. Obě varianty přicházejí v úvahu, protože toto tajemství Viktorka zřejmě nikomu nesvěřila. A ani nemohla, protože tato kdysi kvetoucí kráska se vrací ze svých toulek vnitřně zlomená a pomatená.

K tomu přichází buď rovnou s kojencem, čemuž by napovídalo, že není zaznamenán v červenohorské matrice, nebo dítě (snad holčičku) porodila až ve svém rodišti. Jak Božena Němcová, tak další zdroje se shodují v tom, že dítě pohodila (utopila) ve skutečnosti do Žebrácké rokle. Za tento čin údajně putovala do vězení. Zákoník o zločinech a těžkých policejních přestupcích z roku 1803 ukládal těmto matkám až patnáctiletý trest. Ostatně v té době se běžně zbavovaly svých nemanželských potomků (často utopením) i duševně zdravé ženy. Jednalo se většinou o nebožačky z nízkých vrstev, jimž chybělo finanční zaopatření. Šlo bezesporu většinou o činy z materiálního a duševního zoufalství, což je neomlouvá, ale v době baby boxů, dětských domovů a různých sociálních dávek si tu hrůzu a tíseň svobodné matky nedokážeme ani představit. Navíc v současnosti se nikdo nepozastavuje nad tím, zda dítě přišlo na svět po svatbě rodičů či nikoliv.

 

Pokračování zítra.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama