Reklama
 
Blog | Martina Bittnerová

Život s gamblerem 25. – závěr

Vážení čtenáři,

děkuji, že jste můj gamblerský příběh dočetli až sem. Děkuji také za projevovanou podporu, které si moc vážím. Mám za sebou skutečně nejtěžší chvíle svého dosavadního života. Všechno co jsem ale o své minulosti chtěla říct a otevřeně napsat, jsem právě učinila. A  už vím, že nikdy nebudu stejně takto otevřená, má přítomnost i budoucnost už bude zase ponechána spíše v mém soukromí, přestože se těším na všechna setkání na besedách a přednáškách, která mě právě s Vámi čekají. S psaním pochopitelně jinak nekončím, jen doufám, že už budu příště psát o hezčích a poetičtějších tématech.

Ta zkušenost mi dala jedno velké poznání a to že nikdy není  nic ztraceno, protože záleží jen na nás, jak se k daným událostem postavíme. Dokud můžeme věci ovlivnit, tak je ovlivňujme. Přála bych každému, aby našel své místo v životě, svého partnera, pochopení a lásku, protože všechno ostatní jsou zbytečné krámy, jimiž si zaplevelujeme jinak vlastně hezké dny. A ty  přeji ze srdce nejvíc. Usmívejme se a mějme se rádi. Naslouchejme si a vycházejme si vstříc. Nikdy totiž nevíme, kdy budeme sami potřebovat pomoc a podporu těch druhých. Vaše Martina

 

Život s gamblerem – závěr

Když si na tátu vzpomenu a prohlédnu si ho na fotkách, vidím v něm sebe. A on se přitom protrápil roky manželství, nechal se manipulovat až k téměř sebezničení, aby si nakonec našel Alču, jíž dokáže být chápavým a laskavým partnerem. Sama bych tomu nevěřila, kdybych se o tom nepřesvědčila.  Bohužel jen tu cestu k sobě jsme si najít my dva neuměli a na tom už se pravděpodobně nezmění vůbec nic.

A proto navzdory všemu, co se mezi námi a v naší rodině přihodilo, ho mám nejen pro tu spřízněnost povah v jádru ráda a přeju mu, aby ho neopustilo štěstí a rovněž jeho Alča.

Možná dnes po tom, co jsem si prožila s Honzou, ho třeba chápu o trochu líp, protože se držel možná v područí mámy a nevěděl si s tím rady. Vlekl se tím roky, a proto ode všeho vnitřně utíkal, stejně jako jsem se já podvědomě odtahovala od Honzy.

Každopádně táta nás měl coby své děti chránit a to dost nezvládl.

Moje rodiče ale mohou ještě pracovat, radovat se a jezdit na výlety, bohužel Honza už ne. Vyřešil to radikálně za nás za oba a já abych se s tím teď sama rvala.

A můžu se přitom pořád dokola ptát, proč se mi nesvěřil, proč nezavolal, proč si to nenechal vymluvit? Protože nechtěl a nemohl.

Kdysi v počátcích našeho vztahu jsem byla plná naděje a opravdu by mě ani ve snu nenapadlo, že gamblerství je vlastně smrtelná nemoc.

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama