Reklama
 
Blog | Martina Bittnerová

Zapovězený básník Pavel J. Hejátko

Poezie je dnes v literatuře doslova chudou příbuznou, protože se čte podstatně méně než v polovině minulého století. Navíc ji v současnosti výrazně zaplevelují průměrní veršotepci, nad nimiž ční jedno jméno a to Pavel J. Hejátko, který své básně i zhudebňuje. Kdo viděl jeho vystoupení, potvrdí, že svou tvorbu dokáže přednést na velmi profesionální úrovni a v zásadě se opravdu vymyká tomu, co můžeme běžně po literárních kavárnách vídat.

Nejsem žádná zarytá Pavlova fanynka, jeho plakát mi nevisí nad postelí, ba dokonce se mi z jeho díla líbí jen určitá část, přesto si myslím, že patří k tomu nejlepšímu, co se v této oblasti u nás objevuje. Křestním jménem ho nazývám záměrně, protože se s ním znám osobně a často spolu, byť na dálku, diskutujeme nejen o literatuře, ale o docela obyčejných věcech.  Vzhledem k tomu, že se narodil jen o pár dnů dříve než já, troufám si pro nás dva použít termín generační spřízněnost.

Pavel žije v určitém vyhnanství na Vysočině, neváhala bych občas hovořit až o vnitřní emigraci, protože je dost kritizován za své politické názory.  Bohužel žijeme v době, z níž se nějak vytratila schopnost normálně diskutovat a tak já osobně se žádných podobných debat nezúčastňuji a s Pavlem se o politice vlastně téměř nebavím. Mám dost jiné starosti a nebudu tvrdit, že s ním v tomto směru vždycky souhlasím, ostatně pocházím z rodiny, v níž byl levičák považován za nepřítele.

Pavel se  na rozdíl od jiných lidí za své názory nestydí, nijak je neskrývá a sama mohu říci, že vždycky jedná narovinu a za to si ho vážím mnohem víc, než těch, kteří se dnes vymezují a přitom v roce 1989 kvapně odkládali stranickou knížku. Bohužel si svou neortodoxností vytvořil určitou skupinu nepřátel a ze zajímavého autora se v některých kruzích stal nepohodlným člověkem. To mu samozřejmě komplikuje existenční situaci, a tím se vlastně ocitá v začarovaném kruhu.  Jistě, mohl by sklonit hlavu, veřejně se omluvit a kát, ale to už jsme všechno v minulosti zažili, a zjevně se k tomu obloukem vracíme. Lidé se naučili vyčkávat a jednat podle toho, jak moc je to v dané situaci pro ně výhodné. Pavel se tím nikdy neřídí, já také ne a shodujeme se oba rozhodně v tom bodě, že ten náš český zdeformovaný  kapitalismus  negativně ovlivnil celou společnost, kterou lze označit za nemocnou. V takové komunitě pak tvůrčí lidé a snílci našeho typu nemají místo. Přitom nám nejde o žádný mamon, ale o docela obyčejný a důstojný život.

S Pavlem jsem nikdy na pódiu bohužel společně nestála, i když o mně tvrdí, že jsem velmi dobrá prozaička a na rozdíl od všech těch pseudointelektuálů, jež odmítali mou práci jen kvůli názvům knih a obalům (ty jsem přitom nemohla ovlivnit), je schopný vnímat právě jejich obsah. Patřil také k lidem, kteří mi okamžitě nabídli pomoc poté, co se dozvěděl o mých problémech. A kupodivu přitom to samé mi  nenabídla celá řádka těch úspěšných se správnými politickými názory.  Proč asi.

Když nad tím vším přemýšlím, musím si položit základní otázku, jestli za tím odmítáním básníka Hejátka nestojí docela obyčejná závist a nepřejícnost. Kdyby se totiž  dostal více do klubů, knihoven a sálů, nutně by smetl z jeviště mnohé své kolegy, kterým schází jeho charismatický přednes a především pak básnické nadání.

 

Pro pořádek stručný přehled tvorby Pavla J. Hejátka:

Hlenobytí (básnická sbírka, Tempo, 2002)

Tanec kostlivců (básnická sbírka, Tempo, 2005)

Pomníky z asfaltu (básnická sbírka, Oftis, 2008)

V prachu dvaceti let (básnická sbírka, Oftis, 2009)

Věchýtek Kasandřin (básnická sbírka, Emitos, 2012)

Rzi plání urouhaných (básnická sbírka, Bondy, 2013)

A mory (básnická sbírka, Denudato, 2015)

Vlaštovky v petroleji (CD, Ch-records, 2015)

 

Autor fotografie PJH: P. Kotrla

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama