Reklama
 
Blog | Martina Bittnerová

Proč nepůjdu k volbám

Uznávám, že titulek může znít omšele, nebo provokativně, záleží ,  z jakého úhlu se na to člověk podívá.   Vždyť  i  já jsem zachytila kampaně, které nás voliče burcují k zájmu  o to vhodit svůj lístek do urny. Na rozdíl od politiků, jež to považují za jediný správný krok, já si to nemyslím.

Žiji totiž v zemi, kde herny stojí vedle mateřských škol, kde školáci chodí denně kolem casin, kde stačí párkrát kliknout a už lze sázet na internetu, nebo hrát ruletu. Občas se sice nějaká strana vytasí formálně s bojem proti hazardu, avšak jedná se jen o falešné zvolání, vždyť i podle samotných gamblerů má řada politiků v hazardu své investice a šla by proti sobě, pokud by chtěla začít tento průmysl regulovat. Už ty malé človíčky tedy  vychováváme  k pozitivnímu vztahu k hazardu a ještě to mocně podporují  celostátní média. Zásadně informují o této problematice jásavě s dodatkem, kolik peněz díky gamblerům připluje do sportu a do obecních rozpočtů. Ale o tom, že ty  peníze jdou z utrpení občanů těch měst, se raději  nikdo nezmiňuje. Ani o těch  zničených rodinách. Taková informace se nehodí do mediálního pozlátka a už vůbec ne politikům.

Žiji v zemi, kde se hodlá stát prezidentem člověk chlubící se falešným hraním karet a přijímáním černých sázek za bývalého režimu, přičemž s úsměvem dodává, že tím proti komunismu hrdě bojoval. Aby svou hráčskou kariéru završil vlastnictvím sázkové společnosti, již před lety prodal a teď si může hrdinně hradit  kampaň ze své kapsy, kampaň na úkor těch tisíců sázkařů, co  prosázeli svým dětem střechu nad hlavou. A tento  jedinec se v naší kultuře označuje za slušného  a příkladného občana.  Já jsem byla vychována k tomu, že slušní lidé ale finančně neparazitují na druhých.

Žiji v zemi, která samotným gamblerům usnadňuje natolik abstinenci, že pokud by chtěli bydlet v místě bez stopy hazardu, museli by se odstěhovat na samotu u lesa, pěstovat včely a živit se jen tím, co vypěstují.  Zároveň ta samá země musí vynakládat obrovské prostředky na léčbu závislých, na což se všichni skládáme v povinném zdravotním pojištění, a tudíž potom mnohdy nezbývá dost prostředků pro biologickou léčbu a další moderní postupy, jež chronickým pacientům výrazně pomáhají.

Žiji v zemi, která je sama nemocná, protože se její občané dostali do té fáze, že když se vám přihodí tragédie, řada z nich má potřebu si kopnout. A navíc pokud se člověk dostane vlivem situace do existenčních potíží a nemá funkční rodinu, jde mu doslova o život. A přestože za svůj stav nemůže, dostává se z role oběti do role pachatele.

Žiji navíc v zemi, kde ministra zdravotnictví dělá člověk, který po smrti svého přímého podřízeného nedokáže ani říct – upřímnou soustrast a protože prý patří k těm slušnějším politikům, neumím si už ani ve své bezbřehé fantazii představit, jak se asi chovají ti neslušní… Na to si teď v předvečer svých dvaačtyřicátých narozenin nedokážu odpovědět, neboť cítím obrovské rozčarování.

V devadesátých letech jsem se vzhlížela v naději života ve svobodné republice. Ovšem dnes dochází k jejímu morálnímu rozkladu pod vlivem vrchností podporovaného špiclování, udávání a rozmáhající se cenzury.

 

Zdroj obrázku: pexels.com

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama