Reklama
 
Blog | Martina Bittnerová

Navštívil mě pan VZTEK

Včera mě poprvé přepadl vztek. Nevím, jestli to způsobilo blížící se výročí  smrti bývalého partnera, či moje zdravotní nesnáze, každopádně nakonec i já mohu konstatovat, že si procházím všemi fázemi smutku a to přímo učebnicově.

Vztek samozřejmě nenazýváme zrovna pozitivní emocí, ale když vás čeká  preventivní operace, ač nemáte objektivně žádné problémy, nějak přeteče pohár trpělivosti. A ještě ke všemu mi samotný chirurgický zákrok na poslední chvíli komplikují další zdravotní potíže a do toho mišmaše se pokoutně vkrádají vzpomínky na dny 16.- 18. listopadu 2016 a rovněž na tu hrůzu, co vypukla bezprostředně poté.  Snad mi svědomí chce připomenout – holka, už rok na hřbetě nosíš kříž zvaný vdovství.

Říkalo se, že povinný smutek se musí držet dva roky, povídá se toho spousta. Jenomže málokdo si to umí v praxi představit, pokud ho nepotkala obdobná zkušenost. Teď mě navíc zaměstnávají starosti o pobyt v nemocnici, o to, jak se v rekonvalescenci uživím a vůbec mi hlavou probleskují myšlenky, jestli to pachtění má nějaký smysl. Protože díky loňské zkušenosti jsem pochopila, že když chcípnu u plotu, většina mě s úsměvem překročí. Napsala jsem to několikrát a napíšu to znovu, naše společnost je velmi nemocná, protože ztratila lidskost a vykupuje si svědomí odpustky tím, že pošle pár drobných na charitu.

Mám v mozku aktuálně chaos a v něm se motá přízrak zemřelého Honzy, pod tímto jménem ho znáte z mého blogu  i knihy. Při vší té bídě jsem si totiž vzpomněla, jak jsem mu x krát opakovala, aby myslel na sebe, aby myslel na nás. A z toho jsem dostala vztek, protože jsem najednou před sebou spatřila to defilé jeho podřízených a dalších bytostí, jimž pomohl k funkci, zajistil jim odměny, tedy živobytí, tudíž všichni tihle dobrodějové právě sedí ve svých nemovitostech, popíjejí kávičku a potěšeně sledují zvyšující se úspory. Všem se snažil prospět a vyhovět, přesto se mnozí po jeho smrti o něj bez skrupulí slovně otírali a o těch, kteří se kasali, jací jsou jeho kamarádi, jsem už samozřejmě nikdy neslyšela. Ano, byli chytřejší než on, protože urvali pro sebe, co se dalo. Když jsem mu opakovala, proč se snaží, neboť oni se na něj stejně vykašlou, nevěřil mi. Ještě se kvůli tomu se mnou přel a obhajoval je. A nejvíc hájil osobu, kterou znají čtenáři mé knihy jako „Zamilovanou“, té stačilo, aby zakňourala, což činila v zásadě neustále, a mohl se přetrhnout.  I s odstupem času bych bez váhání přetrhla já ji a vejpůl, jen za ty hloupé řeči o vlastních dětech a manželovi.

Netuším, jestli mohou mrtví pozorovat náš svět, ale moc bych si přála, aby Honza viděl, že se ve svých nejbližších spolupracovnících  zmýlil. A zatímco mně zůstal  dluh a problémy, jim se daří přímo blahobytně. Druhým se má přát pouze dobré, ovšem ten smutný paradox, že jim pomohl a oni jemu leda do hrobu, nelze přehlédnout a už vůbec nehovořím o spravedlnosti, která zjevně neexistuje, nebo se zatím někde toulá. Protože i já se po roce pořád patlám v nějakých nesnázích, jako by mě těch ťafek zasáhlo málo. A do toho dostávám rady typu, že bych měla odjet na dovolenou, koupit si byt v Praze, více se snažit a pracovat. Neboť se zjevně veřejně flákám, kradu a nudím se.

A tak mám vztek na Honzu za to, že mě neposlouchal, protože já to s ním opravdu myslela vždycky upřímně, mně se nejednalo o osobní prospěch, bohužel raději věřil lidem, kteří stáli za zlámanou grešli.  Taky mám vztek i na ně, neboť si moc dobře uvědomovali jeho slabosti a s velkým gustem je využívali ve svůj prospěch, aby po jeho sebevraždě předvedli v celé kráse, co pro ně znamenal. Někteří se zmohli jen na prázdná gesta, jiní ani na to ne. Nehodlám ale veřejně pranýřovat jejich charaktery, protože oni si svou mrzkost ani neuvědomují a o to jednodušeji se jim žije. Přesto se domnívám, že člověk musí především zůstat člověkem. A pokud se z něj vytratí element lidskosti, každé další slovo ztrácí na významu.

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama